Na chvilku na Boule 
Poèasí ukazuje 6 m/s jihozápad. Odpoledne si musím jít skoèit s Foxíkem na Boule!
Za chvilku je tu Honza se svým ušatým vìtrùòkem. Jak mì vidìl, vyrazil z hangáru pìšky pøes letištì. Jsem rád, že tu nebudu sám. Fouká docela dost, ale krásnì stejnomìrnì a pøímo na svah.
Honza má hlavnì starost, abych si "odpojil motor", abychom mìli stejné podmínky, abych nešvindloval motorem.
Ale já se právì tìším, jak budeme bojovat vedle sebe kdo "výš a dál", a tak mì ani nenapadne motor zapínat 
Nejdøíve se nemohu k Honzovi vyšplhat, jeho papírák je dvakrát tak vysoko. Pak ale pøichází bublina a nás to zaèíná zvedat. Ve sto metrech už je Honzovo letadlo daleho pøed svahem malé, já pokraèuji stále vzhùru a dopøedu. Za chvilku mám odhadem 300 metrù a model stále leze. Už i Fox je jen malinké letadýlko v modrém mezi mraky. 400 metrù, možná víc a daleko vepøedi. Když zalétávám pod mrak, v šedivém se model ztrácí. Zkouším odletìt dozadu po vìtru, zda tam model nezaène klesat, ale nosí to všude. Nasazuji do opatrné spirály. Fox se nepøíjemnì rozjíždí, i na tu dálku vidím, jak se køídla ohýbají dolù. Rychlost se špatnì odhaduje, nerad bych Foxe v té výšce rozlámal. Jdu na to tedy jinak. Obracím Foxe na záda a zkouším vývrtku na zádech. A on skuteènì vrtá a hlavnì drží si stálou rychlost a klesá.
Létám u svahu, obèas se ve stoupácích daleko pøed kopcem nechám vyvézt nahoru. Vítr zesiluje. Honza mì opouští a já si dál užívám. Není vedro, není zima, je vidìt daleko do kraje. Ideální povìtøí.
V jednu chvíli vítr úplnì ustává, model se rychle propadá pod hranu a mám co dìlat vùbec ho u kopce otoèit. Je to takový ten stav, kdy vykøikujeme: "Není vzduch!" Už jsem tìsnì nad loukou dole pod kopcem a šmátrám po pojistce motoru, abych se zachránil krátkým zavrèením, když tu náhle pøichází pytel horkého vzduchu a model jakoby zdvižen neviditelnou lopatkou nabírá výšku. Ještì stále je skoro neøiditelný, neletí poøádnì dopøedu, ale stoupá. Už je o deset metrù výš a zase letí. Bublina mizí nìkde za mnou, vítr se zase rozfoukává a svah zaèíná nosit.
Druhý extrém je zesilující vítr. Je v jednu chvíli tak silný, že se ve stejné výšce udržím jen pøesnì nad hranou svahu. Jinde už takhle natlaèený model nestaèí svahové proudìní udržet ve výšce. Je to ale taky zvláštní, stejnì jako byla ta horká bublina. Vítr je totiž úplnì homogení, bez poryvù a turbulencí. Trvá to asi minutu dvì a je to nezvyhlý zážitek.
Musím už jet. Sedám do trávy vedle auta, ještì naposledy se rozhlédnu po kraji a spìchám za povinnostmi.
(zveøejnìno na stránce Létání)