Zálet

Nastává obvyklá situace. Dva měsíce bylo o víkendech bezvětří a teď, když potřebuji klidné ovzduší pro zálet, celý víkend od rána do večera šíleně fouká. Vítr fouká 7 m/s, v poryvech kolem 10 m/s, a hlavně, vzduch nad letištěm je velmi turbulentní.

Jdu daleko do plochy letiště, abych byl co nejvíc vzdálen od zdrojů turbulence a odvážně vrhám Foxe s plným plynem proti větru. Model svižně stoupá a za chvilku jsem byl v nějakých sto metrech. Musel jsem dost tlačit, protože se model silně vzpínal. V kluzu jsem naopak výškovku musel natrimovat na nataženo.

Během kluzu se toho moc vypozorovat nedalo, protože i ve výšce silná turbulence s modelem hází tak, že ani chvilku neletí v nějakém ustáleném režimu. Na přistání zápasím s výškovkou, jak ji honím kolem neutrálu. Když potlačím, zůstane viset mírně potlačená, když potáhnu, zůstane zase mírně přitažená. Přiblížení na přistání tak letím ve vlnovkách.

Jediné, co jsem si ověřil je, že model s dodaným motorem stoupá opravdu svižně a že dobře reaguje na křidélka. V silné turbulenci by s tupějšími křidélky letět nešlo. Vytrimovaný model klouzal s výškovku nataženou 3 - 4 mm. Při pokusu o průlet po převedení modelu do mírného sestupného letu se model nepříjemně rozjížděl do ještě strmějšího sestupného letu a na přitažení reagoval podivně „gumově“. Po přidání na plný plyn se model silně vzpínal a musel jsem výrazně potlačit. Létání nebylo moc příjemné.

V dílně na letišti zkoumám, proč se výškovka nevrací do neutrálu. Pro méně zkušeného pilota je model těžko řiditelný, nedá se vytrimovat. Příčiny jsou dvě. Drát bovdenu vzadu dře svým koncem o stěnu prostoru pod výškovkou. Stačilo výškovku z drátu vysmeknout a nasadit drát táhla do páky výškovky z druhé strany. V tom samém prostoru se tře vrchol páky výškovky o pěnu na dně prostoru. Odloupnul jsem plochým šroubovákem milimetr dva materiálu a výškovka už chodí jak má.

(zveřejněno na stránce Létání)