S Ocelotem v Krkonoších

Na prodloužený víkend jsme se chystali do Krkonoš. Vůbec jsem nepočítal, že s sebou povezu letadlo, ale když se mě žena ptala: "Bereš si letadlo?" bez váhání jsem odpověděl: "Jasně." S myšlenkou na možnost létání jsem se i probíral nabídkou ubytování a vybíral chaty na hřebenech stojící mimo les. Nakonec jsme zvolili Friesovy boudy.

Vůbec jsem si nebyl jist, zda na místě půjde létat. Ale Ocelot se při cestě ve dvou pohodlně vejde za přední sedadla (vozím ho nerozložený) a vysílač s nabíječkou také nic nezabere. Pro jistotu jsem naložil i gumicuk. Když nebude foukat, třeba budu moci létat termiku. No a když to nepůjde, tak se taky nic nestane.

Po příjezdu na místo mi bylo hned jasné, že zde létat půjde.

Boudy stojí ve stráni s výhledem daleko do kraje. Holý svah se táhne stovky metrů dolů do údolí. Ideální pro západní vítr. Chatu bohužel neobklopuje tráva, jak to vídáme třeba v Rakousku, ale obří paseka plná pařezů a velkých kamenů. Po levé straně je však asi čtyřicet až padesát metrů široká sjezdovka, která umožňuje bezpečný start i přistání. Dole v údolí po ní jezdí sekačka a tak možná budu mít i perfektní povrch pro přistávání.

Fouká jihozápad a na svah to je dost zleva. Vydáváme se však nejdříve na vycházku do bufetu Na rozcestí. Oproti teplotě dole v kraji je tady nahoře (1200 m n.m.) o poznání chladněji. Teploměr ukazuje pouhých 12 stupňů. Během stoupání vzhůru to však nevadí. Cestou si čtu tabulku co vše je tu zakázáno. Nesmí se tu létat na rogalech a padácích, ale o létání s modely tu nic psáno není.

V bufetu jsme za chvilku a testujeme první horské (35 Kč) pivo. Když se chceme vrátit, je obloha během minuty černá, teplota padne na nějakých 5 stupňů. Krupobití nás dlouhé minuty drží v šachu pod převisem střechy bufetu. Vracíme se v dešti s černými myšlenkami na počasí příštích dnů.

U naší chaty nás však vítá sluníčko, "stokilometrový" výhled a mě západní vítr přímo proti svahu.

Do večeře hodina. Běžím si na pokoj pro éro a rádio. Mezitím, co jsme byli pryč, je sjezdovka posekaná celá. Prohlížím si terén okolo, abych věděl, co si mohu dovolit. Sjezdovka je sice boulovatá, ale bez kamenů. Nalevo jsou sloupy vleku a mezi nimi lana, napravo je paseka, ze které koukají pařezy, za mnou tyčové značení. Fouká tak 5 m/s. Vrhám Ocelota vstříc větru a bez problémů stoupám asi 50 m vysoko. Opatrně si osahávám údolí před sebou. Na svah svítí podvečerní slunko a chvílemi se utrhne termická bublina ve které vytočím dalších 100 m. Snažím se vletět do mraků, které vypadají, že plují přímo proti mě ve výšce očí. Ale jsou dobře 200 m nade mnou. Při letu proti těmto mráčkům se mi trochu motá hlava ze všeho toho pohybu: mraky plují proti mě, model letí a mraky se ještě k tomu roztahují do jemných chmurek přes celý horizont aby se za chvilku kousek před námi rozpustily úplně.

V bezpečné výšce zalétávám doprava před chatu nad pařeziště. Nosí to všude. Přestávám se postupně okolního terénu bát. Když ztratím na pařezy výšku, mohu letět směrem do údolí a dolétnout nad sjezdovku. Nalevo jsou stálou hrozbou lana vleku. S Ocelotem se však v pohodě otočím na šířce sjezdovky a tak jedině nepozornost mě může dovést k havárii.

Po pěšině přichází parta rodičů s malými dětmi a já po dlouhých letech slyším otázku: "Pane, a kde to má motor? Jak to, že to nevrčí?" Během vysvětlování jak je to možné, že se udržím ve vzduchu, předvádím průlety nad sjezdovkou shora dolů a výkruty asi v 5 metrech. Musím přitom proletět mezi dvěma tyčemi a v duchu si říkám, co zbyde z křídla, až jednu z nich trefím.

Asi po půlhodině létání vítr slábne a já jsem nucen vylizovat každý stoupáček nad sjezdovkou. Nakonec jde létat jen nad asi 4 m hranou trávníku s dětskými prolézačkami před chatou. Bohužel ale zase nad těmi hrozivými pařezy. Navíc v dálce přede mnou se nad krajem kupí černé mraky a já po předchozí zkoušenosti s náhlou změnou počasí neriskuji a po hodině létání sedám na sjezdovku.

Během večeře koukám oknem, jak venku leje. Potom se zase vmžiku vyjasní a večer nám připraví krásný západ slunce.

(zveřejněno na stránce Létání s Ocelotem)