Na dvě směny

Celou sobotu jsem měl svrbění jet na letiště, ale řekl jsem si, že nemohu pořád jen létat, že musím taky něco udělat doma. Takže vyrážím až dnes, ale zase to mám naplánované na dvě směny!

První směna je od desíti. Jedu dopoledne, abych se vyhnul vedru, ale to funguje jen ve stímu. Na place to pálí už teď a hučku na hlavu jsem nechal doma.

Fouká velmi mírný vítr z jihozápadu a je docela pěkná dohlednost. Na letišti jsme tři, létání odsejpá a než se naděju, je poledne. Narychlo kurtuji celé letadlo na střechu auta a schovávám ho přes poledne do hangáru. Za zaznamenání snad stojí jen to, že při jednom z mnoha přistání (trénuji) jsem chytil podvozkem o vysokou trávu na prahu dráhy, ale ustál jsem to. Tráva stáhla model za kola k zemi, ale vrtule je celá.

Ve dvě už jsem na letišti znova. Už je nás tady víc. Dohlednost se ještě vylepšila a model je ve vzduchu velmi dobře čitelný. Využívám toho k různým blbinkám. Letím třeba těsně nad zemí kam až to jde. 300 metrů na západ, zatáčka doprava, 300 metrů na sever, zatáčka doprava, 600 na východ ... přes jeden a půl kilometru kousek nad plochou. To bych si za horší viditelnosti nemohl dovolit.

Máme dnes i diváky. To mě pudí ještě snížit už beztak malou výšku, ve které létám. Zase si koleduji souvraty v malé výšce Má to ale i užitečný výsledek. Otrkávám se lety na zádech v menší výšce. Stále mě trochu straší zkušenost z dřívějška, kdy se mi "podařilo" na zádech nečekaně zavrtat, ale od té doby, co jsem zmenšil výchylku výškovky na potlačeno, se model chová mravně. Teď už je to na mě, abych se na zádech pořádně "olítal".

Končím v pět. Nalétal jsem za celý den bez deseti minut dvě hodiny!

(zveřejněno na stránce Letání)