Sám na letišti

Dneska jsem se na letišti trefil zrovna do doby, kdy jedna parta odjela a druhá přijela až odpoledne, kdy já byl už pryč. Měl jsem tedy celý plac jen pro sebe. Taky dobře, nebudu muset čekat.

Na place je vedro (28), ale už mi to ani nepřijde. Ale teplo bude, protože jsem vytáhl 1.5 litru vody ani nevím jak a z letiště jsem odjížděl pěkně "vyuzený". Je vidět, že si člověk zvykme na všechno. Jen mi lezou na nervy mušky, které dokážou vlézt pod brýle a do očí zrovna když se protahuji na plný plyn metr nad dráhou.

Zkouším průlety s náletem zpoza horizontu tak, jak jsem to viděl ve Zdicích. Docela mi to jde (dneska to nekope a tak letím opravdu kousek nad zemí). Už se těším, jak to předvedu klukům. Jen je třeba mít přehled o pohybu výletníků po okraji letiště, protože se protahuji přes cestu, co vede okolo letiště. Cvičím si tedy i rozhlížení. Je to ale jednodušší, než při létání s větroněm někde "kilometr" vysoko. Prostě se podívám stranou na cestu, zda někdo nejde, a model kousek nad zení zase snadno najdu. Jen to nesmí kopnout!

Další pěknou disciplínou je let na minimálce. Létám omičky asi tři metry nad zemí jen na zvýšený volnoběh. S každou minutou jsem si jistější a už mě nerozhodí silné rozkolíbáni modelu z křídla na křídlo, jak se prouděná na kříle trhá tu nalevo tu napravo. Stačí přidat o zoubek plyn. Zkoušel jsem si to i ve větší výšce a nakonec jsem letěl s naplno nataženo výškovkou, letadlo se kolíbalo pravá levá tak 45 stupňů, ale pořád letělo a drželo výšku!

Když jsem přistál, nemám na stojánce stání. Normálně bych si teď s někým povídal. Čekám tedy alespoň 10 minut podle hodinek. Až potom dotankuji a jdu na další let.

Další let zase trénuji přistání ze všech moýných poloh, výšek, rychlostí. Jedno přistání zkouším tak, jak jsem to viděl na leteckých dnech. Pěkně pod plynem natažený moodel a sednout na ostruhu. Opravdu se mi daří na zvýšený volnoběh přivést model až k zemi, ale je z toho obyčejné přistání na tři body. Ostruha i kola hlavnního podvozku se dotknou plochy letiště současně. Ale co to!? Pravé kolo opouští model a běží si po ploše někam dopředu a stranou. Dávám hned křidélka kontra. Instinktivně mě to pudí přidat a opakovat, ale rozum říká, že to už lepší nebude a je třeba zhasnout motor než nastane kotrmelec. Ale našmátrat cut-off přepínač se mi nadaří. Noha bez kolečka se boří do trávy a model zastavuje vytočen kolmo k ose dráhy. Motor běží na volnoběh, vrtule kupodivu celá. Konečně se mi daří zhasnout motor. Šroub, který tvoří osku kola upadl na začátku závitu.

(zveřejněno na stránce Letání)