Proč mi to dnes nelétá? 
Mezi lety přemýšlím, proč. Včera mě zlobilo občasné rušení na 35 MHz. Jeden let mi kormidla "hrála" tak, že jsem raději přistál. Ve výšce přes 50 m to bylo dobré, ale níže to sem tam hrábne do křidýlek, do motoru, do výškovky. Nejhorší bylo, když jsem letěl natažený na minimálce v sedmi osmi metrech a najednou to brnklo do výškovky do nataženo. Model se okamžitě zapotácel, motor ho naštěstí bezpečně zachránil před pádem.
Dnes se ale žádné brnkání do kormidel nekoná, jen turbulence za kopcem. Nacvičuji zase přistání. Vítr chvilku fouká, chvilku ne, ideální podmínky. Jsem na sestupu kousek před prahem dráhy, když vítr zrovna zesílí. Stačí trochu ofouknout křídlo motorem a budu nad dráhou. Já ale nečiním nic, model zachytává podvozkem o vysokou trávu snad metr od dráhy a padá na vrtuli. Vrtule zlomená, jinak nic.
Vyměnuji vrtuli a jdu na další let. Další přistání mě boční vítr snáší k okraji dráhy. Odhaduji, že už jsem mimo dráhu a že bych měl přidat a opakovat. Zase ale nic nečiním, vrtule zachytává za vršky trávy, motor zhasíná a model celkem spořádaně dosedá do vysekaného na příčnou dráhu. Zdálky se zdá, že se nestalo vůbec nic, zblízka je vidět, že chybí centimetr konce jednoho listu. Druhá vrtule!
Končím. To nemá cenu. Cestou domů o tom přemýšlím, ale napadají mě jen "skvrny na slunci".
Až večer jsem přišel na to, co mi vadilo na letišti. Když jsem jel pro ženu, tak jsem měl pocit, že to za někým nedobrzdím. Pocit mírně zpožděných reakcí z létání se mi za volantem vrátil. Jeli jsme na zahradu. Usnul jsem tam na tvrdé lavičce v leže jako špalek. Prý na mě mluvili, ale půl hoďky jsem vůbec nereagoval. Prostě mě dnes dohnala nevyspalost. Proto ten pocit, že mám přidat plyn, ale nepřidal jsem - zpožděné reakce.
(zveřejněno na stránce Letání)