Pondělí - více klidu na létání

Další den s krásným letovým počasím. Jen je oproti neděli o poznání tepleji. Na letiště sice dorážím až v 6 hodin, ale jsme tu jen tři a tak mám na létání čas a klid. Dopravu, montáž a přípravu k letu už mám nacvičenou a tak přitom zvládám i konverzaci s okolím. Extru vybalím, sestavím, natankuji a zkontroluji za čtvrt hodiny.

Zkoušíme dát těsně vedle dráhy kameru na stativu. Startuji proti kameře. Je to jen takový pokus. Doma uvidíme, co z toho bude. Startuji jak jsme se dohodli. Osa letu prochází jen 5 metrů od stanoviště kamery, ale jsem už ve výšce nějakých tři čtyř metrů.

Při dalším trimování zjišťuji, že mám potíže s výškovkou do "vrtule". Někdy příště si nastavím kolečko na vysílači, kterým budu moci ovládat za letu vzájemnou polohu polovin výškovky.

Mimo trimování a občasnému akrobatickému obratu se věnuji náletům na nějakou pěknou fotku. Je to však obtížné, protože kvůli slunci nalétávám po větru a tedy dost velkou rychlostí. Když jsem blízko a nízko, tak letadlo zakryje moje hlava, nebo se letadlo "schová" v oranžovém vodojemu na pozadí. Povedou se fotky, kde prolétávám deset patnáct metrů od nás ve třech metrech, ale na fotkách se to jeví daleko a vysoko.

Taky vykládám, jak už sice letím v nožovém letu, ale místo mírného přitažení stále více tlačím, takže nežový let končí na opačnou stranu než jsem ho začal. Pepa říká, že se mu to stává taky :-) Během letu jsem zažil dvakrát malinké zacloumání letadlem,, ale přisuzoval jsem to průletu nějakým čertíkem ve vzduchu. Zdeněk mi ukazuje místo, kde ho to pravidelně ruší, ale já si to se svým případem nespojuji.

Další let mi to dvakrát silně drbne do kormidel až Extra zamete ocasem a ztratím nějaký metr výšky. Zaznamenávám i škubnutí plynu. Je to v místech Zdeňkem popisovaných. Prolétám-li místem výše nebo níže, nic de neděje. Trefím-li ale správnou výšku, tak to letadlem zase zamele. Uklidňuje mě to. Je to opakovaně na stejném místě a tak opouštím myšlenku, že mi blbne rádio.

Létání s benzínem se mi líbí víc a víc. Mezi lety stačí dotankovat nádrž, zapnout zapalování a bez nasávání jednou dvakrát prohodit vrtuli a motor naskočí. Za letu nemám obavu, že mi motor při delším volnoběhu zdechne. Protahuji se klidně nízko nad zemí po celé délce dráhy se zvýšeným volnoběhem a spoléhám na motor, že poslušně na konci dráhy zabere a vytáhne letadlo do výšky.

Slunce leze rychle k západu a otočka nad západním koncem letiště se stává kvůli prudkému slunci nepříjemnou.

Dnes se jde z tohoto směru na přistání a prudké kontrasty ztěžují odhad vzdálenosti při nasazování na přistání.

Hlásím, že půjdu na přistání a žádám kameramana, aby mi přistání natočil. Opakuji však již známou chybu a model již kolečky lechtající trávu mírným přitažením vytahuji zase do metrové výšky, ze které model prudce klekne do podvozku a rozvážně se překlopí dopředu na točící se vrtuli. Měkká hlína milosrdně zastavuje motor. Vrtuli se nic nestalo. Brknu do ní, motor naskočí a já mohu zahlásit druhý pokus. Hned po staru nasazuji na přistání. Všechno dobré, jen model po prvním doteku se zemí trochu odskočí. Hlásím tedy ještě jeden pokus. Ten už vychází na jedničku. Pěkně na tři body.

Musím rychle balit. Synovi, kterého jsem si přitáhl na letiště jako fotografa jsem slíbil, že bude v sedm hodin v klubovně.

Musím si do příště zvětšit výchylku směrovky pro režim malých výchylek a připravit si změnu vzájemné polohy polovin výškovky. Již podruhé jsem vylétal nádrž prakticky do dna a motor šel celou dobu spolehlivě. Plstěné bimbátko dělá opravdu dobrou práci. Taky si udělám jeden večer volno, sundám motorový kryt a zkontroluji, jak to pod ním vypadá. Taky bych už měl nasadit vrtulový kužel.

Foto: Jan Kolman

(zveřejněno na stránce Letání)