Jen co se sbalím, začne pršet

Spěchám z práce, abych byl co nejdříve na letišti. Celé dopoledne pršelo. Přestalo až kolem druhé hodiny. Teď je pět. Musím přejet celé město pro letadlo a potom zase zpátky na letiště. Vleču se krokem. Město je ucpané. Za půl hodiny už mám vše v autě a před šestou jsem na letišti.

Bohužel zase začalo poprchávat. Jsou to pěkně vypečené prázdniny! Sestavuji model. Ocelová pera stahující křídla k trupu jsem zaměnil gumovými oky. Oka by měla být bezpečnější. Mám tam dvě a dvě. Ocelové pero prý někomu prasklo.

Motor tentokrát chytá hned. Drobný déšťík nepřestává, ale je bezvětří a na to, jak je zataženo, je docela dobře vidět. Roluji na dráhu. Pomalu přidávám plyn. Extra se pěkně plynule rozjíždí a rozvážně se zvedá. Už ji neženu tak ostře nahoru. Model stoupá i na polovinu plynu. Zkouším základní obraty: přemet, výkrut, zvrat, souvrat. Model se už oproti prvnímu letu jeví poslušnější. Ve výšce zkouším minimálku. Bez problémů. Model nikam nepadá. Znovu stoupám a zkouším vývrtku. Model poslušně přepadá po křídle a vrtá. Po povilení výškovky sám vybírá. Jen té výšky ubylo víc, než jsem předpokládal.

Chvilku létám okolo sebe a nízké průlety. Když se nabažím, přidávám plyn, stoupám pod úhlem 45 stupňů, obracím Extru na záda, stahuji plyn a půlpřemetem ji obracím k sobě. Chvilku pomalu klesám s mírně přitaženou výškovkou, potom dávám pravá křidélka, ale Extra se najednou nakloní doleva a stočí se tak proti kopci za stojánkou a autem. Snažím se ji znovu naklonit doprava. Terén se tím směrem zvedá a tak výšky o to rychleji ubývá. Ale Extra se zase kývne doleva. To už mi došlo, že padá do vrtáku. Potlačuji pud přitáhnout. Naopak výškovku povoluji a přidávám plyn. Extra konečně poslechne, točí od kopce. Fuj. Moc metrů už nezbývalo.

Chvilku to musím rozdýchávat. Stoupám do bezpečných výšin a zkouším prudší přitažení. Extra se ale chová způsobně. Nikam nepadá. Zřejmě jsem v tom klesání letěl pomalu a dost natažený. Dal jsem si totiž před tím půlpřemetem záležet, abych vytratil rychost.

Zkouším si přistání a zase naprosto perfektní. Takže to poprvé nebyla náhoda. Přiletím nad práh dráhy ve dvou ve třech metrech, stáhnu úplně plyn - je vidět jak to brzdí, nechám ho vyklesat do půl metru a pomalu dotahuji. Éro se nechá položit na tři body, nikam neodskočí.

Nezhasínám motor. Jen nakouknu do nádrže a hned zase startuji. Je tam ještě polovina. Zatím jsem létal asi 8 minut. Start je také bezproblémový. Směr se dá dobře korigovat. Zatím co malý model má mnohdy snahu zametat ocasem, Extra přijímá zásahy do směrovky jaksi rozvážněji.

Zkouším zase akrobatit. Přesunul jsem se ale trochu výše. Při jednom průletu se na odtokovce jednoho křídla cosi objevuje a ozývá se zvuk, jako když fletruje křidélko. Okamžitě ubírám, ale hned mi dochází, co se děje. Opouští mě jeden z pěkných pruhů na křídle. Protétávám okolo sebe a vidím, že je už zpola odtržený. Nalétávám na přistání, když se fólie definitivně utrhne a padá kamsi do polí. Létám tedy dál.

Zkouším nožový let, ale na simulátoru mi to šlo lépe. Model se neúprosně kácí na budku. Zkouším to znova. Křídla držím v noži, letím i rovně, ale pod úhlem dvaceti stupňů k zemi. To budu muset ještě hodně trénovat :-)

Potom se chci podívat na stopky na displeji vysílače, jak dlouho už létám. Místo stopek však vidím jen pruhy. Dochází mi, že do vysílače asi nateklo. Sice to může být jen displej, ale radši urychleně sedám. Během pojíždění čtu na displeji čas 9 minut. Raději zhasínám motor a vypínám vysílač. Více viz Problémy s vodou.

Na stojánce smutně pozoruji křídlo. Už to začíná vypadat jako veterán.

(zveřejněno na stránce Letání)