Odpolední termika 
Sedím celý den u poèítaèe a najednou mì popadla touha jít ven. Je po ètvrté. To budou kluci ještš na letišti. Beru Long Shota a jedu.
Kluci s motoráky dolétali a tak nebe patøí vìtroòùm. Dvì alektry a já s "ruèním" pohonem. Fouká slabý vítr od jihozápadu. I v malé výšce to kope a dají se nakroužit nìjaké vteøinky. Dìlám lety kolem dvou minut.
Potom pøichází veliká bublina, ve které se model takøka neovladatelnì potácí, ale stoupá vzhùru. Však do té bubliny naskákala i káòata z lesa za okrajem letištì. Za chvilku jsem dobøe dvìstì metrù vysoko.
Další termika už je pøijemnìjší a dá se v ní krásnì kroužit. Jen vítr trochu zesílil a je tøeba vèas stoupáky opustit, abych se dokázal vrátit proti vìtru. Jednou kroužím v jedné bublinì s poštolkou. Ta vždy, když se k ní blížím, mávne køídly a je hned o nìjaký metr výš. Potvora.
Chvilky mezi bublinami si zpestøuji lopasy a výkruty. Nebo rozjíždím model na velkých klapkách z výšky a zkouším pøistání do ruky z takto srmého sestupu. Ostatnì každé pøistání do ruky je zábava sama pro sebe.
Bohužel baterky mám jen na hodinu a tak v pùl šesté mám utrum.
(zveøejnìno na stránce Létání s Long Shotem)