Nikdy bych nevěřil ...

Nikdy bych nevěřil, že si v tak větrném počasí tak pěkně zalétám! Dnes jsem jel na letiště tak trochu z povinnosti, protože se chtěl Tomáš přijet podívat na Long Shota. Od rána foukalo od severovýchodu a když jdem na letišti vylezl z auta, odhadl jsem sílu severovýchodního větru tak na 6 - 7 m/s. Nikde nikdo. Jakpak by ne. Nikomu se do toho větru nechce.

Vzduch byl větrem krásně vymetený. Byla nádherná dohlednost. Jen trochu chladno. 16 stupňů.

Čekal jsem, že to v tom větru bude jen takové házení nahoru dolů a občas, že se povozím na svahu Boulí. Ale termika byla a silná. Sice hodně rozfoukaná, ale Long Shot je hodně obratný a tak se mi dařilo i v silné turbulenci honit stoupáky nad loukou. Bez problémů jsem dělal několikaminutové lety a několikrát jsem se vyšplhal tak do 200 metrů. Vyzkoušel jsem si i dosah, když jsem se vydal proti větru přes celé letiště ve výšce asi 150 m a cca 700 metrů daleko.

Vylétal jsem 3/4 baterky, ale měl jsem s sebou nabíječku a tak jsem baterie zase dobil. Musel jsem ale do nich cpát 200 mA místo obvyklých 100.

Vyzkoušel jsem si také, jak pranepatrný náznak svahu jde s Long Shotem využít ke svahování. Na dalším snímku to je možná trochu vidět. Na okraji odkvetlých pampelišek je na louce drobná terénní vlna. Nad ní jsem se mnohokrát vozil, když vítr termiku odfoukl někam za letiště. Long Shot je i při své malé hmotnosti dostatečně pronikavý a tak se s jeho malým opadáním dají využívat i takovéto "mikrosvahy".

Nalétal jsem skoro dvě hodiny. Pěkně jsem se protáhl, adrenalin vyplavil a oko potěšil pohledem na okolní hory.

(zveřejněno na stránce Létání s Long Shotem)