Zálet - druhý pokus 
Dnes je venku za oknem krásnì. Nakládám model a vysílaè a hurá na letištì.
Na letišti je nádhernì. Jen ta zem je nebezpeènì nacucaná a cestou pøes letištì na naši modeláøskou stojánku jedu velmi opatrnì. Už jsem tady jednou s autem uvízl a auto jsme z bahna vykopávali v nìkolika lidech ètyøi hodiny.
Zkouším rádio a potom kluz. Trochu Long Shota postrkuji proti vìtru a bez problému sedám nìjakých 10 metrù pøed sebou. Druhý hod zkouším reakce na kormidla. Tøetí hod se už do toho opøu a proti vìtru snadno nabírán sedm osm metrù. Zkouším otoèku po vìtru. Lehkému eroplánku staèí boulièka tvoøící mírný svážek a tak zde chvilku traverzuji. Silnìjší poryv mì ale sfoukává pryè. Bez problémù si sedám k noze.
Je èas zkusit kruhový hod. Nejøíve zkouším takový nìjaký polohod. Pùl nebo tøiètvrtì otoèkou - hodnì opatrnou - posílám model mírnì vzhùru proti vìtru. Na to, jak jsem byl opatrný, nabírá model kolem 15 metrù. Staèí to na to, abych si vyzkoušel s modelem kroužení. Mám také více èasu na pøistání a tak si sedám do ruky. Bìhem startu model neøídím. Jen v závìru stoupání rovnám model do horizontu výškovkou.
Další hod už dìlám plnou otoèkou kolem dokola. Výška se mi zdá o dost vìtší. Je to zvláštní pocit vidìt, když èlovìk vidí model od sebe odlétat, jak s pøebytem energie sviští nahoru a jen pomalu vytrácí rychlost. Je to velký kontrast proti tomu, jak se s ním potom dá vzduchem ploužit.
Už bìhem letu myslím na bolest v prostøedníku ruky, kterou jsem model házel. Kolík zøejmì pøi vypouštìní pøejede po zmrzlém bøíšku prstu pøitlaèován odstøedivou silou. Pøemýšlím jestli je dobré, že je kolík hranatý.
Další hod dìlám s vìtším švihem. Výška je ale prakticky stejná jako u pøedchozího hodu, jen model letí mnohem dál. Hned od zaèátku jsem si jistý smìrem hodu, ale "elevaci" mám pokaždé jinou. Je to asi tím, že se bojím roztoèit model v hodnì naklopené kružnici, abych v poslední fázi nevzal køídlem o zem.
Zatím jsem odhazoval model pøímo proti vìtru. Teï chci hodit model smìrem nad bouli, kde bych mohl zkusit svahovat. Vypouštím tedy model kolmo na vítr. Model klidnì stoupá i bokem na vítr. Nad svahem to sice nosí, ale jen v úzkém pruhu a z více jak dvousetmetrové vzdálenosti nejsem schopen se ve stoupání udržet. Otáèím zpìt. Model se ale najednou chová nìjak divnì. Plácá se bez rychlosti a abych ho održel na rychlosti, musím hodnì tlaèit. Když už jsem kousek od sebe, pøestává viditelnì fungovat rádio a model z výšky sedmi osmi metrù v táhlé zatáèce padá na zem. Ozývá se køupnutí.
U modelu zkouším znova rádio. Nejde, kormidla nereagují. Jen se ozývá zvnitøku modelu nìjaké kvílení. Jak zvedám model ze zemì, vidím jedinou škodu - pøestøihlý plastový šroub na køídle. Po otevøení kabinky je jasné co se stalo. Servo smìrovky je vytoèeno "za roh". Když ho odpojím, vše zaène fungovat jak má. Servo se bìhem letu zbláznilo, vyjelo na doraz, zlomilo táhlo a svým odbìrem znemožnilo fungování celého rádia. Tím dnes konèím. Moc jsem toho nenalétal.
(zveøejnìno na stránce Létání s Long Shotem)