Na navigačních závodech v Třebíči

13.5.2012

V dubnu nás vypeklo počasí, hrozný vítr a zrušené závody ve Skutči. Další závody jsou v Třebíči. Oba dostáváme doma svolení a tak to zase poletíme s Honzou zkusit. Honza přitvrzuje a posouvá sraz o další půhodinu! Vstávám ve 4:15, vyjíždím za tmy. První odměnou mi je svítání, když si to hasím po opuštěné dálnici. Nádhera, bude krásný den s čistým vzduchem po studené frontě.

Do Třebíče letíme v docela silném větru a v docela velké zimě. Je ale fotogenické "postudenofrontové" počasí a tak si to užívám.

Na letišti všichni chodí s kulichama na hlavě a schovávají se za vítr. Fičí a je pořádná zima.

Vylosování pořadí posádek pro soutěžní lety, soutěžní let. Během letu máme zásadní problém dodržet časy průletu kontrolami, protože už na začátku bylo nad naše síly doletět po vzletu v tom větru k začátku trati včas. Fotky i znaky na zemi ale dáváme skoro všechny, i let po trati nám celkem vychází a přistání za 150 bodů je taky dobré. Jen ten čas!

Sedáme do letadla a letíme domů.

Sluníčko se schovalo za mraky a já jsem po půlhodině letu totálně zmrzlý. Dýchám si pod bundu, zatahuji všechny zipy, snažím se zmenšit, abych se schoval celý v bundě. Plátěná sedačka pode mnou je jak led, průvan v trupu za mnou mi bere drahocennou energii. Honza na sedačce přede mnou řeší problém tím, že si pod sebe narve mapy. Mě po další půlhodině ovládl chlad tak, že ztrácím zájem o navigaci, veškerá moje mysl se soustředí na hypnotizaci mraků a touhu po alespoň chvilce slunečního svitu. Jednou dvakrát se mi tohle přání splní a já nastavuji teplým slunečním paprskům hřbet rukou a usilovně lovím tu trochu tepla. Z toho mátožného stavu mě probral až pohled na Říp před námi, který oznámil konec toho trápení.

Když jsme sedli, říkal jsem si, že z toho budu určitě nemocný. Cestou domů z letiště jsme v autě topili na plný pecky, já doma po hodině jízdy přetopeným autem vlezl ještě do vany s horkou vodou. A nemoc se kupodivu nekonala.

Chcete li se kouknout na fotky, zde jsou:

A proč o tom píšu zrovna teď? Protože bych teď, v roce, kdy je už čtvrtý měsíc stále leden, měl sednout do nevytápěného letadla a v těch nula stupních hodinu poletovat. A to mám udělat dobrovolně!

(zveřejněno na stránce Moje zážitky z létání)