10 vteřin strachu

V neděli jsem na letišti u hangáru zahlédl Davidova nového žlutého Pipera. Chtěl jsem vidět a hlavně slyšet Davidův čtyřtakt a tak slovo dalo slovo a David chystá letadlo ke startu. A když už poletí, tak že na něj dáme kameru!

Zvuk motoru na volnoběh - nádhera. Šest set otáček, to se opravdu jen tak převaluje.

David létá, já ho kibicuju, slunce svítí z toho správného úhlu. Vše jde jak na drátkách.

Když kamera kouká dozadu, chci po Davidovi, aby přeletěl za hangár, nalétl přes střechu hangáru a ve stoupavém letu s kamerou po slunci nafilmoval prostor stojánky před hangárem. David nabral výšku, poodešli jsme od hangáru abychom dobře viděli a David mohl naletět v menší výšce. Stahuje plyn, otáčí Pipera proti nám a v mírném sestupném letu míří na nás.

Když je někde nad polem za silnicí za hangárem, začíná Piper najednou sklápět nos a model přechází do střemhlavého letu. David ani nemusí nic říkat a mě je jasné, že mu přestalo jít rádio. Model zmizel za hangárem a my odpočítáváme vteřinky a čekáme ránu. Oba nás v tu chvíli napadají stejné věci. Za hangárem je silnice, jezdí po ní auta, v nose modelu je těžký motor, podél silnice je stromořadí. David myslí taky na to, že model je nový, co na něm bylo práce a mě probleskne hlavou myšlenka, co asi zbyde z kamery.

Najednou se ozve motor! Ve chvíli, když už letadlo mělo narazit. Piper se vynoří nad střechou hangáru ve svíčce, David pohotově potlačí a míří rovnou na přistání. To bylo opravdu o fous!

(zveřejněno na stránce Ze života Leteckého klubu Teplice)