Hoďka na svahu

Dneska fouká na naši stranu hor. Hodinu jsem létal s Bravem ve dvou až třímetrovém větru na svážku nad vesnicí.

Dole to moc nenosilo, minuty letu jsem nahonil hoblováním meze. Pak se mi podařilo pracně překonat sto metrů výšky a potom už jsem byl ve stabilním proudění kolem hor. Pomaličku jsem na nebi využíval každou vlnku vzduchu a stoupal a stoupal. Když jsem byl ve třech stovkách - bylo na letadlo proti zatažené obloze dobře vidět - řekl jsem si, že budu stoupat dokud stopky nenahlásí patnáctou minutu a potom to pustím střemhlav dolů. To je taková libůstka, kterou mě naučil kamarád Pavel. Do patnácte minuty ale zbývalo ještě několik minut a letadlo stále leze nahoru. Už je jen malý křížek a tak jsem na tu patnáctou minutu čekal opravdu napjatě. Výšku jsem měl tak čtyři sta. Doletěl jsem si nad sebe, zatlačil a už to hučí! Dolů to je chvilička, Bravo krásně hvízdá. Nad zemí si dávám z přebytku rychlosti nějaký výkrut a přemet a běžím domů.

Bravo je jediný můj model, který tohle snese!

(zveřejněno na stránce Létání s Bravem)