Hoïka na svahu 
Dneska fouká na naši stranu hor. Hodinu jsem létal s Bravem ve dvou až tøímetrovém vìtru na svážku nad vesnicí.
Dole to moc nenosilo, minuty letu jsem nahonil hoblováním meze.
Pak se mi podaøilo pracnì pøekonat sto metrù výšky
a potom už jsem byl ve stabilním proudìní kolem hor.
Pomalièku jsem na nebi využíval každou vlnku vzduchu a stoupal a stoupal.
Když jsem byl ve tøech stovkách - bylo na letadlo proti zatažené obloze dobøe vidìt -
øekl jsem si, že budu stoupat dokud stopky nenahlásí patnáctou minutu a potom to pustím støemhlav dolù.
To je taková libùstka, kterou mì nauèil kamarád Pavel. 
Do patnácte minuty ale zbývalo ještì nìkolik minut a letadlo stále leze nahoru.
Už je jen malý køížek a tak jsem na tu patnáctou minutu èekal opravdu napjatì.
Výšku jsem mìl tak ètyøi sta.
Doletìl jsem si nad sebe, zatlaèil a už to huèí! Dolù to je chvilièka,
Bravo krásnì hvízdá.
Nad zemí si dávám z pøebytku rychlosti nìjaký výkrut a pøemet a bìžím domù.
Bravo je jediný mùj model, který tohle snese!
(zveøejnìno na stránce Létání s Bravem)