Nad alejí

Dneska mi zbyla na létání jen chvilka v pozdním odpoledni. Před šestou jsem šel s házedlem na louku vedle silničky k nám do vesnice. Počasí a čas bez naděje na termiku, ale i tak zážitek.

Úplně jemně proudil vzduch od jihu přes hory, ale kupodivu to nesplachovalo. Házel jsem směrem nad vesnici v naději, že nad domy ulovím nějaký stoupáček, ale nic to nedávalo. Po několika hodech jsem zjistil, že to nosí nad silnicí nad tou naší alejí. Pochopil bych to, kdyby na silničku svítilo slunce, ale bylo pod mrakem. Nad stromy aleje jsem vydržel kroužit vždy kolem 4 minut, nejdelší pokus byl 5 minut. Trochu adrenalin byl v tom, že to nosilo tak do deseti metrů nad stromy aleje, a pověsit to na některý strom patnáct dvacet metrů vysoko bY byl průšvih.

Totální relax, stoupáky v cm/sec, sedání do ruky. Mám rád poletování za slabých podmínek, kdy se musí letadlo vodit jemně. Jen jsem se nerozcvičil a jsem trochu z těch cca třiceti hodů teď večer rozlámaný.

(zveřejněno na stránce Létání s Bravem)