Na Mrtvém vrchu tentokrát ve dvou 
Nedìle je jak sobota podle kopíráku. Celý den fièí, polední létání vynechávám a plánuji až veèer zase na Mrtvém vrchu. Tentokrát pøijede i Jarda se ženou.
Fouká o nìco více než vèera, ale po sedmé vítr pøeci jen trochu slábne.
Slábne tak i turbulence u zemì a tak se mùžeme beztrestnì protahovat tìsnì nad zemí.
Mám rád tyhle terény a mám rád tyhle podmínky,
kdy mohu nad loukou tlaèit letadlo hluboko pod sebe
a potom vytahovat letadlo v kruzích a smyèkách ve slabém svahovém proudìní
tìsnì nad dlouhými stébly trávy zase zpátky nahoru k hranì.
Letadlo kopíruje vlny terénu,
když ho táhnu se svahem nahoru, musím vèas otoèit zase od svahu, aby si letadlo nekeclo tam v dáli pode mnou na zem.
Je to taková hra se vzduchem, setrvaèností a køivkami terénu.
A když to nìkdy nevyjde, jen si pro nìj dolù travou dojdu. Ale vyjde to skoro vždy 
Když zase nabereme výšku a zkoušíme akrobatit, obèas se naše letadla k sobì pøiblíží na vzdálenost,
kdy už skoro slyšíme køupání nábìžky pøi srážce.
Dìláme si srandu: "V tak velkém prostoru se nemohou letadla srazit!",
ale obèas se nám zadnice stáhnou ,
když se letadla tøeba jedno v obráceném pøemetu a druhé v letu na zádech najednou potkávají v prostoru pohledù nás obou.
Šiknul by se kulich! Vzduch, jehož teplota klesá úmìrnì klesání slunce za obzor, docela studí. Po hodinì létání jsem rád za teplé místeèko v autì. Nabažil jsem se poletování, nabažil jsem se pohledù do krásné jarní krajiny. Super hodinka!
Další fotografie zde: F O T O G A L E R I E
(zveøejnìno na stránce Létání s Bravem)