Na dotek

V poslední době jsem držel v ruce několik vysílačů různých typů a značek, používal jsem intenzivně Multiplex Evo a FrSky Taranis Q X7. Při létání s Můj Jeti Duplex DC-16 jsem si uvědomil příjemný pocit z používání tohoto vysílače.

Nejsem fajnovka, když mě posadíte do Trabanta, pojedu s Trabantem a ještě si to budu užívat. Budu vnímat nepřesnost řazení, uvidím v zrcátku modrý dým, jak se začne vypalovat olej ve výfuku, až na to šlápnu, budu úplně jinak než v jiném autě kalkulovat předjíždění se slabým motorem. Stejně tak vnímám zvuk zaklapnutí dveří třeba Audiny, přesnost jejího řízení a řazení, výkon brzd. A při létání s tímhle vysílačem od Jeťáků mám pocit jako v té Audině. Kniply, přepínače, vypínač, zvuk telemetrie - to všechno jde příjemně, vymazleně.

Člověk si uvědomí, že ne nadarmo se vysílače rozdělují do třech kategorií, že každá ta kategorie (cenová) s sebou nese i takovéto ne ryze technicky měřitelné vlastnosti. Já si třeba taky teď intenzivněji uvědomuji, jak přepínače na mém Taranisu chodí nepříjemně tvrdě a jak se s tím jeden z mých prstů pořád při přepínání letových fází pere. Zase je ale Taranis lehoučký a tak naopak vnímám "tíhu" Duplexe.

(zveřejněno na stránce Postřehy)