Létání s Long Shotem
Fotografie
Galerie fotografií z podvečerního létání.
Navečer ještě do oleje
Večer v 18:30 mám ještě sraz s Martinem na louce u Srbic. Long Shota mám dobitého a tak mám před sebou hodinu házení ve večerním oleji.
Kdo to zkusil, ví jaká to je krása, když se větroň šine majestátně stovky metrů vzduchem bez jediného zakolísání. Skoro to vypadá, jakoby byl zavěšen na nebi a otáčí se pod ním země. A když se objeví téměř neznatelná termická bublina a vy musíte co nejjemnější pilotáží drobounkými pohyby kniplů model držet v zatáčce tak aby ani jediným zakolísáním neztratil výšku a kroužíte takto ve stejné výšce třicet vteřin nebo minutu. To je balzám na duši. Do toho pohled na zapadající slunce ...
Hodinka utekla jako nic. Kdyby baterky vydržely déle, házeli bychom do úplné tmy!
Den jako vyšitý!
Dnes byl den na létání s házedlem jako vyšitý. Na letišti jsem odpoledne první. Využívám prázdného prostoru a proháním se s Long Shotem nad celou plochou letiště. Je téměř absolutní bezvětří, Long Shot je dobře vyvážený a vytrimovaný. Vychutnávám si kroužení v deseti metrech nad loukou. Dvakrát se mi daří v "nuličce" nízko nad zemí nahonit minutu dvě. Po půlhodince házení se sjíždějí další. A dokonce i větroňáři.
Zatím, co ostatní bzučí s elektromotory, já se do výšky dostávám silou své paže. Když se chytím, snadno přetočím těžší větroně s elektromotory. Ve výšce několika stovek metrů mě to ale nebaví. Model je sotva vidět, před očima se mi dělají mžitky a bolí mě za krkem, jak mám hlavu vyvrácenou nahoru. Po deseti minutách vždy tlačím Long Shota dolů a raději si zaakrobatím, než se plácat někde ve stratosféře.
Během létání po očku pozoruji první lety nového kamaráda:
Dvakrát jsem dobíjel a docela jsem se na place vyřádil.