Létání s F/A-18 Hornet
Je čas!
Když jsem koukal na kamarádova Gripena, řekl jsem si, že je vhodná doba vzkřísit zase F/A-18.
Jsou dny, kdy nehrozí ani termika ani svah a stíhačka je ideální nástroj vyplavit nějaký adrenalin. Opravím svoji F/A-18? Postavím novou? Postavím z XPS něco jiného?
Další pusher jet F/A-18, ale bez vrtule
Honza postavil ze stejných polotovarů jako já F/A-18 s pohonem dmychadlem.
A Honzův pocit z létání: Jsem nadšen! 
Tři sekundy letu!
Když jsem se v Modelparku vyřádil s fotoaparátem , řekl jsem si, že si taky zalétám. Vítr ve chvíli, kdy jsem došel na plochu, ještě zesílil, fučelo hodně přes sedm metrů. Let trval tři vteřiny!
Večer den předtím jsem si konečně doprogramoval vztlakové klapky a zavedl letové fáze. I když jsem výškovku nastavil podle rysek na trupu, měl jsem po odhodu dost potlačeno a musel jsem honil trim výškovky. Knipl, trim, knipl, trim. Letadlo letělo jak na lochnesce dolů nahoru, dolů nahoru. Při třetí vlnovce najednou vzpažilo křídlo a už jsem byl v asfaltu dráhy. Ruplo mi křídlo. Kluci mi pomohli posbírat rozstřelené kusy a letadlo zase skončilo v kufru auta. Křídlo ulomené u trupu, uhlíková stojina rozlámaná, trup vejpůl, výškovka na obou stranách pryč.
Příčinou mimo toho mého řízení bylo lepení z minulého karambolu. Křídlo povolilo v místech, kde jsem ho lepil. Ale nebylo to tím, že by lepené spoje povolily. Pečlivě jsem lomy prozkoumal a povolilo to všude v XPS. Lepená místa s purexem působila jako vrub a křídlo se neohýbalo plynule. Zatížení se tak koncentrovalo do míst okolo lepených spojů až to povolilo. Na uhlíkové stojině je pěkně vidět, jak to celé ztratilo stabilitu, stojina se zvlnila a křídlo vzpažilo. Přemýšlím nad tím, zda by se to stalo, kdybych měl v křídle předepsanou uhlíkovou trubku nebo kulatinu. Ta by zabránila vybočení toho nosníku - možná!
Karlova ranní "letovka"
Mám rád ranní akce! Člověk si sice musí přivstat, ale létáním v čase, kdy se ostatní ještě povalují v postelích, získá jakoby den navíc!
Ráno bylo ještě těsně pod nulou, ale během létání teplota rychle vylezla až na luxusních deset. Letovka je výraz vynalezený Karlem Štičkou starším a k nám zavlečený naším Karlem, je to pojmenování pro výjezd na letiště.
-7 před týdnem, +7 dneska! nebo Ani jsem se nestačil katapultovat!
Minulou neděli bylo mínus sedm, dneska je plus sedm. Vedro! Máme zase sraz s Karlem. Ráno ještě za šera lezu z postele a jedu za ním. Připadá mi luxusně teplo, ale když vylezu z auta, za pět minut už nasazuju čepici.
Na létání s našimi depronovými potvorami je ideálně, na focení už méně pěkně. Šedý horizont, šedá obloha, šedé všechno okolo nás. Ale je prakticky bezvětvětří, nebude žádná turbulence.
Karel háže do vzduchu svého Gripena. Létá oproti dřívějšku "o patro níže" a je to hned hezčí pokoukání. Při přistání hudrá. Půda rozmrzla a tak má spodek letadla samé bláto.
Já musím nejříve trochu trimovat, projevil se zřejmě rozdíl patnácti stupňů. Když mám baterku vylétánou skoro z poloviny, vytahuje Karel kameru, že mi let nafilmuje. Pokračuji tak ještě po zapípání stopek na rádiu v letu, vím že mám ještě tak dvě tři minuty k dobru.
Nalétával jsem na průlet, chtěl jsem prohučet kolem sebe půl metru nad zemí a najednou rána, ticho.
Letadlo končí v brázdě v poli. Až když jdu sbírat trosky, všimnu si, že terén tu malinko stoupá.
To jsem předtím vůbec neregistroval. Chyba pilotáže.
Karel poznamenává, že proto má mít člověk dvě letadla
a ukazuje na svého červeného Gripena a modrého Vigena!
Obloha se trochu vybírá, sluníčko na nás nesměle pokukuje. Karel prohání svého Vigena a okolo vypuká jaro.
Když jedu domů, ptáci všude zpívají, ve vzduchu je najednou plno hmyzu a teploměr leze k deseti stupňům. Jaro!