image

GPS triangl - plachtařská soutěž - trojúhelníkový přelet

GpsTriangl - GpsTriangl - létání

S pomocí GPS v modelu a přenosu jejích údajů na zem lze uspořádat soutěž, která se co do provedení letu, stylu závodění a taktice prakticky neliší od létání závodů ve skutečných větroních.

image

Na letišti, kde je možné startovat aerovleky se vytyčí dráha, na které se startuje a přistává. V prostoru se určí trojúhelníková trať, kdy jsou jednotlivé otočné body vzdáleny od pilota 500 m (viz obrázek). Pilot větroně odstartuje v aerovleku a po průletu odletovou páskou mu začne běžet půlhodina. V této půlhodině má za úkol ne trojůhelníkové trati uletět co největší vzdálenost.

Má pomocníka - jakéhosi druhého pilota navigátora. Ten sleduje obrazovku PDA, kde je vidět poloha větroně, a říká pilotovi, jak má letět, aby letěl po trati a aby řádně obletěl otočné body.

Obrazovka PDA poskytuje totožné informace, jako má na stejném přístroji pilot závodník "dospělého" větroně během závodu. Přístroj nejen zobrazuje polohu, ale i výšku stroje a kalkuluje dokluz na letiště.

Kdo uletí za půlhodinu nejdelší vzdálenost, ten vyhrává.

Otočné body jsou jen myšlené. Oblety nemusí nikdo na zemi odmávávat. Vše dělá GPS - stejně jako na závodech skutečných větroňů. Závodit se tedy dá i v členitějším terénu, trasa letu se dá operativně otočit podle směru větru a podobně.

Jedno z kol soutěže se vyhlašuje jako rychlostní. Úkolem je co nejrychleji obletět jeden okruh.

Pravidla

Jaká jsou pravidla této soutěže?

  • Vleká se maximálně do 500 m
  • Let trvá maximálně 30 minut
  • Měření času začíná průletem odletovou páskou.
  • Odletová páska může být protnuta ve výšce maximálně 500 metrů a rychlostí maximálně 120 km/h.
  • Délka odletového okna je (počet pilotů * 2) + 30 minut.
  • Přistání musí být provedeno do 5 minut po průletu cílovou páskou.
  • Pilot má pomocníka - navigátora pilota, se kterým létá během soutěže v páru a v průběhu kola se vystřídají.
  • Model je polomaketou nebo maketou skutečného větroně.
  • Model je v měřítku maximálně 1:3.
  • Odchylka od rozměrů předlohy může být maximálně 10 mm
  • Hmotnost větroně je omezena plošným zatížením 115 g/dm2 (pro menší modely je údaj korigován)
  • a maximální hmotností vypočtenou ze vzorce 11.5*plocha křídla předlohy/((((měřítko2/9)-1)/1.2)+1)/9
  • Musí být použit software Skynavigator Version 3 se softwarovou verzí 1.5.4.1.

Kolo se boduje takto:

  • Za každý dokončený oblet 200 bodů.
  • Při stejném počtu obletů dostane nejrychlejší pilot za poslední kolo 200 bodů, nejpomalejší 100 bodů, ostatní body mezi 100 a 200 podle poměru rychlostí.
  • Za správně provedené přistání 300 bodů.

Podrobné znění pravidel v češtině platné pro rok 2008 pro létání u nás si můžete stáhnout jako PDF soubor: Reglement-RCS-GPS-Standard-V3.32-final-CZ.pdf

Historie létání GPS trojůhelníku
Makety větroňů - Hry a soutěže

Myšlenka na létání přeletů na trojůhelníkové trati s modely vybavenými GPSkou vzklíčila v hlavě Christophera Mächlera na podzim roku 2002.

Létání kolem dvou otočných bodů tak, jak se létá v kategoriích F3B a F3F, mu nepřipadalo atraktivní. Let po trati kolem třech otočných bodů společně s dalšími závodníky, podobně jako se to létá se skutečnými větroni, mu připadalo zajímavější. Problémy se sledováním vysoko letících větroňů těžko navzájem rozeznatelných a organizační potíže s pořádáním takové soutěže nedovolily rozšíření takového létání.

Až technický pokrok oživil myšlenky na pořádání takovýchto závodů. Na trhu se objevil miniaturní GPS přijímač s datalogerem a k němu už stačilo jen připojit vysílač, pilota vybavit přijímačem a počítačem PDA a SkyNavigator byl na světě. Na jaře v roce 2003 už probíhaly první letové testy. Později byla vyrobena první malá série a závodění mohlo začít.

Začalo se závodit ve Švýcarsku, později v Německu a dnes se tyto soutěže létají i v České republice.

Viz SkyNavigator.