Co dělám

19. den

Dotisknul jsem výškovku a směrovku všechno jsem to slepil. Vyměřil jsem kabely mezi regulátorem a flight kontrolerem - kabel napájení a servový kabel. Je to z centroplánu k ocasu pěkná dálka!

Když pájím kabely, přemýšlím i nad umístěním dalšího vybavení - umístění přijímače, GPS.

Přichází zkouška motoru. Ještě předtím přemýšlím o té kabeláži dozadu, regulátoru vzadu v ocasu, je to všechno blbě přístupné. První zavrčení. Pak i plný plyn. V dílně to je vždycky těžká zkouška, je důležité, kam proud vzduchu směřuje! 🙂 Při blbnutí s plynem se jednou ozvala rána jako kdyby vrtule drbla o klapku výškovky. Ale to není možné! Odstředivá síla drží listy vrtule ve správné poloze. Až když jsem ránu slyšel podruhé, potřetí, tak jsem se zamyslel. A problém objevil. Když se motor zastavil, sklopka bez kuželu sklopila list až za osu otáčení, těžiště listu se dostalo na druhou stranu za osu otáčení a potom, když jsem zavrčel, tak list přelétl ještě v malých otáčkách na druhou stranu. Došel jsem k závěru, že když tam bude kužel, bude sklopka i takto za výškovkou fungovat dobře.

Když jsem pozdě večer opouštěl dílnu, přemýšlel jsem o tom uspořádání s motorem vzadu. Hmota vzadu, setrvačné síly vzadu, trup z LW-PLA. Než jsem zavřel oči, rozhodl jsem se - udělám to jako klasický dvoumotorák!

18. den

Tisknu výškovku. Tvarový prototyp z PETG. A očistil jsem FC od fluxu.

Vlastní akupak

Dělám čtyřčlánek Li-Ion 4S2P z článků 21700. Distanční kroužky tištěné z ASA:

Jsou dělané tak, aby pomohly při pájení měděných pásků spojujících paralelně vedené dvojice článků. Tyhle packy budou dva za sebou:

Pásky jsou stříhané nůžkami z měděného plechu pro klempíře (asi) tloušťky 0.2 mm. Kontakty článku jemně ošmrdlám brusným kotoučkem dremelu na nizoučké otáčky, rozehřeju velkou páječku, nanesu flux na pásky a na kontaktní plochy akumulátoru a pocínuji je. Stačí mžik, cín se rozleje. I po měděném pásku, i po ploškách akumulátoru.

Na kladný pól lepím papírový izolační kroužek. Nasadím distanční rámeček z ASA, do drážek vložím pocínované plíšky a shora přitlačím páječkou. Zkoušel jsem pro jistotu plech odrhnout. Pásky v místě, které bude uprostřed packu jsou přes čtyři konce článků dlouhé, až se připájí všechny kablíky, tak ty dvě části přes ty plechy ohnu a celé to narovnám.

Propojení (sériové) mezi dvojicemi paralelně spojených článků dělám kabelem stejného průřezu, jako mám vývod z akupaku na konektor XT-60. Aby se mi kabely netřepily, mám konce zalisované. To lisování jde dobře pájet.

Základ je nechat pořádně rozehřát tu páječku. A páječka musí mít dostatečně hmotný ten hrot. A flux.

Celkem se to nedá při manipulaci vyšlusovat. Tedy pokud člověk nezmotá orientaci těch článků. 🙂 Problém mi dělalo upatlání od fluxu. Stačí kapička jinde a hned si člověk něco umatlá. Baterky jsem před spojováním měřil, měly všechny 3.5 Voltu. Připájení balančních kablíků nečiní problém, ty měděné pásky umožní tenký kablík v pohodě připájet.

Než jsem se do toho pustil, tak jsem trochu počítal:

• kabel 14 AWG 2,08 mm²
• měděný pásek 0,2 × 8 mm 1,60 mm²
• měděný pásek 0,2 × 10 mm 2,00 mm²
• měděný pásek 0,2 × 12 mm 2,40 mm²

Pro svůj 4S2P z článků 21700 počítám s maximálním proudem 40 A, s měděným plechem 0,2 mm rozřezaným na pásky šířky 8 mm.

Z elektrického hlediska:

• Při 20 A a délce 30 mm je ztrátový výkon přibližně 0,13 W.
• Při 20 A a délce 70 mm přibližně 0,31 W.
• Při 40 A a délce 30 mm přibližně 0,53 W.

Nakonec jsem udělal pásky široké 10 mm.

anglicky možnost zapnout české titulky

Když jsem to vymýšlel a když jsem to dělal, myslel jsem taky na spolehlivost. Bude to v tom mém letadle jediný zdroj! Pásky i kablíky jsou proto natvarované, aby nebyly našponované a aby mechanické namáhání akupaku nezpůsobilo únavový lom. Ale pochyby zůstávají. V tom je lepší koupit celý akupak v krámě, nevidět do něj a netrápit se. 🙂