Létání s Long Shotem

Ještě nemám dost

Navečer po volejbalu nejedu domů, ale na letiště. Ani se nepřevlékám ze sportovního. Venku je teplo, mírný severozápadní vítr a tak využiju to půlhodinku, která mi ještě zbývá v baterkách.

Na letišti kolega trápí nad zemí vrtulník a tak je celé nebe moje. Létání nad letištěm je spíše takové svahování. I mírné boule na ploše na návětrné straně trošku kopou. Na termiku to už opravdu není. Je pozdě. Se zapadajícím sluncem se ochlazuje a mě je v trenkách a tričku zima. Jedu domů. Ale tu půlhodinu jsem lítal!

Nemá to cholesterol, kalorie záporné!

Dnes jsme šli s Martinem místo na oběd létat. V jedenáct jsme hupli do auta a za 3 minuty jsme už stáli na louce za vedlejší fabrikou. Máme půlhodinku na blbnutí!.

Nad loukou to tu a tam kopne a daří se nám i let kolem dvou a půl minuty. V jednu chvíli je vidět daleko před námi, jak do stoupáku naskakují tři káňata, ale my jsme na to asi moc nízko.

Chtělo by to asi přijít tak o hodinku později. To už bysme možná dokázali navázat do termiky.

Za tu půlhodinku jsme se pěkně protáhli, ušetřili za oběd a možná shodili nějaké to deko.