Proč Kiwi F3RES
Když jsem byl kluk, elektrifikace modelů byla v plenkách.
Model se dal buď hodit na svahu nebo se natáhnul proti větru gumicuk
a termika se lovila buď v pěti metrech nad svahem,
nebo v padesáti metrech nastoupaných na gumicuku.
Létalo se u nás v klubu s modely stavěných podle plánků ze stavebnic od Graupnera, pamatuji si kluky s modelem Amigo nebo s Hi-Fly.
Mě se poštěstilo ukořistit v prodejně Drobného zboží Liberec 
stavebnici Mosquito.
Bílý trup, průhledná modrá kabina a křídla a ocasky potažené průhlednou červenou potahovačkou.
Krásně skrz ta křídla svítilo slunce, když jsem si kroužil nad hlavou.
Poslední dva tři roky sleduji, jak modeláři u nás z nostalgie staví větroně z této doby,
jak znovu hifly a amiga ožívají a létají třeba i s dobovými vysílači.
Sleduji po koutku i závodění s větroni řízenými jen výškovkou a směrovkou a sleduji také,
jaké dřevěné konstrukce větroňů v kategorii dva až tři metry rozpětí se rodí.
Libí se mi třeba konstrukce firmy , třeba AndREaS.
Mě ale nepudí k přemýšlení o nějakém takovém stroji nostalgie.
Naopak, jsem příznivcem pokroku
a když jsem létal tenkrát v té historii s Mosquitem a s Cirrusem a koukal,
jak kamarádi létají s Amigami, Hi-fly, nebo Cumulusem,
nemám teď potřebu si to oživovat.
Zajímá mě, co se v této kategorii modelů děje dnes.
A zajímá mě to ne z touhy objíždět celý rok soutěže (i když si rád nějaké závody zkusím),
ale proto, protože s těmito modely souvisí určitý způsob létání.
Těžko se to popisuje, ale létání s lehkým větroněm řízeným směrovkou je jiné než třeba létání s házedlem F3K.
Není to takový brus, má to jinou obratnost, ale za určitých podmínek je s tím krásné polétání.
Našel jsem teď narychlo příklad, který to vystihuje:
A zrovna jako na zavolanou se na začátku tohoto roku (2019) objevilo na RC manii vlákno
