Létání s F/A-18 Hornet

S Karlem a jeho Saaby

S kamerou

Odpoledne jsem přidělal na Horneta kameru a pěkně si polétal.

Mrazivé ráno

Karel nahlásil, že půjde v neděli ráno před halou (létáním v hale) létat ven. Zvážil jsem počasí a rozhodnul jsem se, že za ním přijedu. Má být bezvětří a tak mráz přežiju.

Znamená to pro mě vstát po půl sedmé, abych už v sedm seděl v autě a stačil dojet na místo na půl osmou. Komplikuje mi to, že jdu spát až hluboko po jedné v noci. Ráno napůl spící hážu všechny věci připravené na chodbě do auta a vyrážím. V promrzlém autě ze mě ospalost hned padá. Pohled na teploměr na palubní desce je trochu strašidelný, mínus osm. Pohled na probouzející se krajinu je ale krásný a vypadá to, že za chvilku vyleze i sluníčko.

Na místě jsem v čas. Karel už má vybalené nádobíčko, svého Gripena i Viggena, vytahuji i svého Horneta. Podmínky pro létání jsou ideální, pofukuje slabý metřík, sluníčko prosvítá ranním oparem. Krása. Startujeme oba, Karel létá výš, já okupuji přízemní vrstvu. Plocha je placatá a já si toho užívám. Mohu nasadit sto metrů od sebe do letu metr dva nad zemí a ve stejné výšce proletět kolem sebe a dalších sto metrů pokračovat ve stejné výšce, mohu nasadit na průlet a v táhlé zatáčce ve velkém náklonu se prohnat kolem sebe. Super!

Snažím se chvilku létat výše a sledovat Karlův stroj. Je to těžké. Zjišťujeme ale, že můj Hornet umí letět o dost rychleji než Karlovo letadlo. Když se naše letadla přeci jen přiblíží k sobě, děláme si srandu, že tak malé modely se v tak velkém prostoru nemohou srazit. Já si jen chvilku potom vybírám svoji dávku štěstí, když při průletu hodně nízko nad zemí na plný plyn ve velkém pravém náklonu skoro hrábnu o zem.

Vylétal jsem dvě baterky a ve čtvrt na devět už sedím ve vyhřátém autě a spěchám zpátky domů obsluhovat rodinu. Moc pěkně jsem si zalétal, baterky vyndané z vyhřátého auta fungovaly perfektně a já zimu taky přežil v pohodě. Moc pěkné ráno!

Druhý zálet

Neděle, Hornet je po drobných úpravách, které vyplynuly ze záletu.

Pěkně jsem si polítal, lepší viditelnot, lepší letadlo. Vyřešil jsem problém stability. Posunula se mi včera baterka, ač dobře páskem se suchým zipem dost utažená. Podcenil jsem sílu vrhu, je opravdu silný a baterka odcestovala až k přepážce za ní. Dal jsem za ní blok pěny, takže těžiště bylo po celý let kde má být. Nedovedu už ale to přistání se zastavením ve vzduchu.

Zmenšil jsem výchylky křidélek, řízení je příjemnější. Mohl jsem na klapky dát při stavbě o dost delší páky! Výškovku jsem nechal, tam je potřeba výchylka velká. V utažené zatáčce s devadesáti stupňovým náklonem nebo při přístání se využije. Chtělo byto ale nějaký automat, který by zmenšoval výchylky s rychlostí. Skutečné stroje to mají.

Po přistání jsem zjistil, že ulítl kousíček listu vrtule, tak 5 milimetrů. Zima si vybrala svou daň. Škoda, jsem z Horneta nadšený, ještě bych polétal!