Létání s Ocelotem
Totální bezvětří
Dnes jsem si vzal Ocelota i vysílač s sebou do práce. Odpoledne tak mohu vyzazit hned po čtvrté hodině někam ven. Vidím z okna v práci na vršek sklárenského komínu, ale ten mi moc naděje nedává. Vypadá to na stejné počasí jako v neděli. Bezvětří.
Nakonec se rozhoduji jet na Pomník. To mám skoro cestou z práce. Vezmu mámu na výlet a když nepůjde létat kvůli nedostatku větru, tak jen pokecáme.
Fouká jihovýchod, sluníčko - hurá na Ranou
Už v polovině týdne bylo avizováno pěkné počasí přes víkend. A tentokrát to meteorologům opravdu vyšlo. Sobotní ráno je prosluněné a větve bříz za oknem se čile mrskají ve větru. Po deváté hodině ještě kontoluji aktuální stav počasí na Milešovce a Praze Ruzyni. Na Ruzyni skoro bezvětří, na Milešovce 15 m/s. V deset už frčím autem směr Louny.
Jedeme na kopec, i když se nehne ani lísteček
Původně jsem chtěl s Extrou na letiště. Předpověď je pro létání s motorákem mimořádně příznivá, ale benzín v trupu mi udělal čáru přes rozpočet. Martin do mě hučí, že by rád někam na svah. Vyzkoušet to. Když foukalo, tak nemohl. Dnes, když může, tak se venku nehne ani lísteček. Od rána studuji předpovědi větru a údaje o počasí z okolí, ale žádná naděje na vítr není. Předpověď ze včerejška ještě předpokládala dopoledne bezvětří a odpoledne vítr až 5 m/s, ale po opravě už předpověď říká místo 5 m/s 1 - 2 m/s. A to na svah opravdu není.
Ve dvanáct rozhoduji, že pojedeme na . Tam se dá na hřebenu natáhnout krátký gumicuk a z něho startovat do termiky. Baterky v Ocelotovi i ve vysílači mám nabity. Vodu, tatranku a foťák v batohu.
Zase na svah?
Dnes bych zase rád vyrazali s Ocelotem na svah. Stejně jako v úterý je celý den azurová obloha a fouká větřík od severovýchodu. Jemže než objedu Ústí a dojedu do Teplic pro model, je po páté a vítr zeslábl na slabý metřík a v tom se neudržím.
Protože to s létáním vypadá bledě, využívám času a navštěvuji letiště kolegů modelářů z Ústí.
Dnes to fouká na Carrefour
Nejraději bych šel s motorákem, ale to opravdu do tmy nestihnu. Ale protože celý den je azurová obloha, pofukuje větřík 3 - 7 m/s a vypadá to, že ze severu, vzpomněl jsem si na svah nad Carrefourem v Ústí. Ve čtyři pádím z práce, cestou zhltnu u mamky palačinky a rychle domů pro Ocelota. Na kopec to mám 12 km a to stihnu za čtvrt hodiny.
Jen tak ven
Protože jsem po včerejšku stále ještě přemrzlý, dnešní slunečný den mě láká vyrazit jen tak ven lenošit a ohřát se na sluníčku. Nakonec balím Ocelota a jedu na letiště.
Na letiště do termiky
Chystal jsem se na Lipenecké obry, ale nikdo se mnou nakonec nechtěl vyrazit. Martin chtěl původně taky jet, ale potom se rozhodl pro létání s vlastním modelem - je tak nadšený ze svých prvních pilotních krůčků, že využívá každou chvilku k létání. Mě svým nadšením strhnul také a tak jsem se rozhodl, že raději půjdu také létat.
Super den na Rané
Sobotní ráno nevěští mic dobrého. Zataženo. Zima. Před obědem se obloha projasňuje, ale nefouká žádný vítr. Volám hlásič na Rané ale i tam je bezvětří. Po obědě přesto balím Ocelota jedu zbůhdarma na Ranou.
Jen co se přehoupnu přes kopec za Teplicemi a otevře se mi pohled na Bílinu a Bořeň je mi jasné, že se létat bude. Kouř z komínu a pára z chladících věží ledvické teplárny letí na jihovýchod.
Cestou obhlížím zpola sklizené lány. Za chvilku bude zase podzim! Z dálky mžourám proti slunci do prostoru nad Ranou, zda tam uvídím někoho létat, ale nevidím nic.
Za objevy nových území
Každý den jezdím do Ústí nad Labem a znám tu jen jeden svah. Nad Carrefourem. Ostuda! Dnes budu mít v Ústí chvilku pro sebe a tak jsem si naplánoval krátké létání. Na svah nad Cerrefourem to fouká moc ze západu a tak jsem se rozhodnul, že najdu nějaký nový terén.
Venku je příjemně pod mrakem. Po dnech 38 stupňových veder je dnešních 20 opravdu oáza. Doma jsem naložil Ocelota a vysílač a vyrazil směr Ústí.
Fouká čerstvý vítr od severozápadu a já se předběžně rozhodl prozkoumat terén nad Trmicemi nad starým lomem, na který každý den koukám.
Na Rané - teprve druhé moje letošní létání!
Další neděle. Další zdrcující hluk z našeho i okolních domů. Okna, zateplování, nové domovní dveře. Rachot příklepových vrtaček, halekání dělníků. Od šesti sedmi hodin ráno do večera. Celý týden. Soboty, neděle i svátky. Druhý měsíc. Budíme se každé ráno se slovy: "už jsou zase tady" a pod očima máme každý den větší kruhy z permanentního nevyspání.
Já se navíc stále nemohu vyhrabat z pohromy, kterou pro mě bylo dvojí stěhování v mém kutlochu v bytě a dole v dílně kvůli stavebním pracem. Dnes jsem si ale řekl, že musím překonat touhu spát, když to teď zrovna trochu jde, a musím zletuschopnit elespoň jeden aeroplán. Volba padá na Ocelota. K jeho opravě mám v dílně už vše vybalené a tak přilepit výškovku k trupu a pospravovat táhla nečiní problém. Včera jsem dal nabíjet baterky přijímače. Vysílač indikuje 6 hodin provozu. To bude stačit.
Venku je krásně, ale fouká jen málo a sever. Jel bych na Ranou, ale meteorologický hlásič na Rané dává pořád: "rychlost větru - 0, poryv 5". Vítr na SkyFly indikuje 0 m/s ráno v 8 i v 11 hodin. Vypadá to špatně. Ale pohled z okna ukazuje ve větru se třepetající listí. Jsem ale rozhodnut jet na Ranou jen abych se dostal mezi ostatní modeláře.
Poprvé letos na Rané
Je neděle. Jedinou mojí povinností je odvézt ženu na zahrádku a zase ji navečer vyzvednout. Venku je krásně, ale prakticky nefouká. Mám připraveného Ocelota a tak jedu zbůhdarma na Ranou.
Cestou to nevypadá dobře. Je 11 hodin a pára z elektrárny v Ledvicích stoupá kolmo vzhůru. Vyjíždím do kopečků za Bílinou a zvědavě hledám kouř z komínů, zda uvidím nějaký závan. Jsem ale rozhodnut vylézt na Ranou i když to nebude foukat.
Za Kozly sjíždím do roviny kolem Loun a už z dálky je jasné, že létat budu. Okolo vrcholu Rané je vidět chumel padáků.
Donovaly 14.7. - konec Ocelota
Chystám se na lanovku. Jdu se podívat jak to nahoře fouká. Displej u lanovky ukazuje 18 km/hod. To se mi nezdá, protože vidím, jak rychle po obloze běží mraky. Ptám se tedy obsluhy lanovky a dozvídám se, že nahoře fouká 10 m/sec sever. To je pěkné. Horší však je teplota. Jen 7 stupňů. Rozhoduji se tedy, že půjdu jen na sjezdovky v sedle.
Donovaly 12.7.
Jé ráno. Venku sluníčko. Dnes máme po včerejší výpravě po kopcích odpočinkový den. Rodina ještě dospává ale já už myslím na létání. Venku pofukuje, ale bohužel podle větrného rukávu na place před našimi okny opravdu nejde poznat odkud vítr fouká.
Dnes bych chtěl na svah nahoru na kopec. Je to ten kopec, kde se létají
mezinárodní soutěže
Lanovku mám hned za domem. Jezdí každý den jen nevím přesně kdy. Jdu se podívat
k pokladně. Už tady stojí několik lidí.
Podle vyvěšeného jízdního řádu lanovka jezdí každou celou hodinu.
Do 10.hodiny to mám už jen 20 minut.
Balím si pití, teplé oblečení, foťák a rádio.
Ocelota ponesu v ruce
a 
Donovaly 10.7.
|
Nakládám ráno Ocelota pod střechu auta.
Jinde už místo nebylo a éro zavešené na gumovém pavouku pod stropem nikomu nevadí.
Vyrážíme směr Slovensko. Za řízení usedá syn, pro něhož je to první jízda někam
dál, kdy bude sedět za volantem.
Užívám si pohodlí spolujezdce. Občas kluka trochu mentoruji, ale vede si dobře. Původně jsem měl vymyšleno, že se budeme střídat, ale nakonec si těch 600 km odjel sám. Jediný zádrhel byl trochu v navigaci na posledních sto kilometrech. Jsme se ženou sehraný tým a teď nás změna zasedacího pořádku trochu rozhodila. Spíše mě. Ukázal jsem se jako neschopný navigátor - vynadáno jsem dostal od řidiče i zezadu od ženy. |
|
S Ocelotem v Krkonoších
Na prodloužený víkend jsme se chystali do Krkonoš. Vůbec jsem nepočítal, že s sebou povezu letadlo, ale když se mě žena ptala: "Bereš si letadlo?" bez váhání jsem odpověděl: "Jasně." S myšlenkou na možnost létání jsem se i probíral nabídkou ubytování a vybíral chaty na hřebenech stojící mimo les. Nakonec jsme zvolili Friesovy boudy.
Vůbec jsem si nebyl jist, zda na místě půjde létat. Ale Ocelot se při cestě ve dvou pohodlně vejde za přední sedadla (vozím ho nerozložený) a vysílač s nabíječkou také nic nezabere. Pro jistotu jsem naložil i gumicuk. Když nebude foukat, třeba budu moci létat termiku. No a když to nepůjde, tak se taky nic nestane.
Po příjezdu na místo mi bylo hned jasné, že zde létat půjde.
1.Máj
Předpověď počasí na dnešek je nepříznivá. Přesto jsem včera dal vysílač i přijímač na nabíječku. Ráno pohled z okna říká něco úplně jiného než předpověď. Po obloze plují kumulky a fouká slabý vítr od jihozápadu. Z obavy před zhoršením počasí vyrážím ven už v deset dopoledne.
Jedu nad město na Pomník. Vítr ale fouká moc zprava a tak sedám do auta a skrz síldiště Nová Ves se přesouvám na Boule. Tady to pro změnu fouká zase moc zleva.
Pomník
Již několikátou sobotu jsem v práci. Dnes ale opravdu fouká a tak mám červíky. Fouká sice trochu nepříznivý východ, ale tak silně, že si zalítám na louce vedle sídliště na Nové vsi.