Závěs podle Ivo Makového 
Jako modelářská vlečná v Krnově nejčastěji slouží model akrobatu Giles 202 o rozpětí 3,05 m a hmotnosti cca 18 kg, který je omotorován boxerem ZDZ 160. Je to sice již pořádný stařeček původem od Zdeny Vlacha, ale jedná se o pevný a spolehlivý model, který je navíc z důvodu vlekacího závěsu v místě jeho uchycení ještě patřičně zesílen. Závěs vlečné je umístěn na hřbetě trupu za kabinou. Tedy za těžištěm a cca 15 cm nad horizontální osou letadla. Kdyby byl mechanizmus uchycen v těžišti a v ose, mlátilo by vlečné lano do výškovky a směrovky. Takhle lano mlátí jen do směrovky. Samozřejmě záleží na průběhu vleku. Takže Giles při vlekání vypadá stále jako natažený, přitom je při vleku tlačen co to jde (podle velikosti vlekaného větroně).
Mechanizmus závěsu vlečného lana, kterým je model vybaven, je naším prototypem, který chci ještě upravit. Nejdůležitější a nejjednodušší úpravou bude zkrácení páky serva, aby kroutící moment serva nebyl snižován zbytečně dlouhou pákou serva a potom bude ještě následovat tvarová úprava závěsu.
Celý mechanizmus se skládá z tělesa závěsu z duralového plechu, čepu a serva. Vše je spojeno v jeden celek z důvodu odstranění různých pnutí a sil tak, aby nedošlo k následnému deformování trupu nebo modelu jako v případech, kdy servo a mechanizmus jsou připevněny odděleně a spojeny pouze táhlem.
U nouzového vypínání vlečného lana při krizovkách je důležitá síla serva. Rychlost posuvu čepu v mechanizmu je věc až druhořadá. Např. při vlekání osmimetrovek určitě nerozhodují při nouzovém vypínání desetiny sekundy, ale síla serva.
Z vlastní zkušenosti vím, že např. sisalové lano (na balení slámy), které kluci často používali jako vlečné lano pro jeho pevnost a nulovou cenu se často ve smyčce roztřepí a třecí síla na čepu v mechanizmu je pak příliš veliká. Třecí síla mezi vlečným lanem v tahu a čepem má samozřejmě vliv na vypínání, které je závislé na síle serva.
Servo mechanizmu vlečné je napájeno přes PowerBox, takže i při případném zničení serva nehrozí poškození palubní elektroniky nebo přijímače. Také je důležité občas překontrolovat čep závěsu, aby se na povrchu čepu nevytvořily nějaké vrypy nebo otřepy od oka vlečného lana, které by bránily posuvu čepu a lanka. Nejjistější způsob je použití vlečného lana, zakončeného ocelovým kroužkem tak, aby se kroužek v závěsu pohyboval s potřebnou vůlí. Díky přízni firmy ODETKA z Vrbna pod Pradědem dnes používáme speciální kevlarovou šňůru (http://www.odetka.cz/net20/cz/hitech_snury_specmat_kevlar.aspx ). Jako oko lana v závěsu nejčastěji slouží elektrikářské kabelové stahovací pásky, které zároveň slouží jako primitivní tahová pojistka. Při vlekání velkých větroňů používáme dvě tyto pásky. Existuje však několik druhů materiálu stahovacích pásek a pevnost i pružnost je tím pádem také hodně rozdílná. Většina vlekaných větroňů v našem okolí má nainstalovány spolehlivé vypínače vlečného lana od krnovské firmy BoBo Model ( www.bobomodel.cz ).
(zveřejněno na stránce Závěs podle Ivo Makového)