Po létě
Venku je lezavo, celý den přítmí, ale bezvětří. Je čas vytáhnout zase Jaka.
Stopky mám nastaveny na 6 minut, tak se na tu chvilku létání za humny ani neoblékám. Letadlo ale po odhodu moc neletí. Na plný plyn sotva stoupá, udělat přemet z přímého letu nedám ani náhodou. Aha, je to baterka co už minulou zimu byla měkká. V kapse mám jinou, tvrdší. Než ale na tu dojde, propadl jsem se v obratu až k zemi, škrtl křídlem o zem a jdu domů s vytrženou pákou křidélka. Let s nedostatečným výkonem motoru mě rozhodil natolik, že to skončilo takhle. Jdu domů lepit.
Po půlhodině stojím zase na louce. Letadlo s lepší baterkou letí jak jsem zvyklý. Zkouším akrobatit a všechno jde líp, než jsem čekal. Po létání s větroni, házedly a hydroplány nadšeně vnímám, jak letadlo přesně poslouchá povely rádia, letí kam ho pošlu a ukazuje taky všechny chyby, které dělám . Celých šest minut si užívám, cítím, jak mi to jde zase lépe se směrovkou i s korekcemi polohy letadla v různých polohách. Domů jdu s myšlenkou, jak zítra zase půjdu potrénovat.
Mám Jaka tři roky a za tu dobu už mám zažitý průběh sezóny. Zalétám si s Jakem i v létě, ale hlavní sezónu mám v zimě za dní, jako jsou tyhle. Bezvětří, šero. Se dvěma baterkami polétám dvakrát po šesti minutách, za dvacet minut ani nestačím vymrznout i když je kolem nuly. A takové rundy dám v zimě dvě, dá se to stihnout i když je světlo v zimě tak krátkou dobu. Pomáhá mi to zlepšovat si pilotní návyky.
Zítra tedy půjdu určitě znova. Jen si musím dát pozor, abych jeko dneska nešlápl na louce do kočičince!
(zveřejněno na stránce Létání s Yak 54 od RC Factory)