Už to jde líp

Po obědě jdu s Jakem znova.

Pět minut motorového chodu se osvědčilo, delší let z hlediska soustředění stejně nemá cenu a při této teplotě je stupeň vybití tak akorát. Tak nechávám alarm ve vysílači nastaven na těch pět minut.

Jdu na jiné místo, teď mi bude foukat v ose pomyslného předváděcího prostoru. Nemusím při otočkách mezi obraty opravovat prostor zatáčkami, zase se výrazně liší rychlost pohybu podle toho, zda obrat letím po nebo proti větru. Opakuji si program minulého letu, zkouším základní obraty: výkrut, pomalý výkrut, přemet, souvrat, zvrat, kubánská osma. Při druhém letu už vypadá přemet docela pěkně, taky mi dal nejvíc zabrat!

Oba lety končím přistáním do ruky. Ne tak efektně, jako to někteří umí, že si ve visu nacouvají kabinou do ruky, já si přiletím ve velkém natažení k sobě a těsně před sebou hodně přitáhnu. Model jsem potom čapnul za trup za křídlem.

(zveřejněno na stránce Létání s Yak 54 od RC Factory)