Wittenwill Švýcarsko, 1.9.2007

text a foto: Mirek Kolomazník

1.9.2007 se ve Švýcarsku ve Wittenwill u Aadorfu na aerovlekovém letišti modelklubu MG Mörsburg konala již 5. a poslední letošní soutěž započítávaná do Švýcarského poháru v GPS létání s maketami větroňů.

Již od první chvíle, kdy jsem se o tento druh létání začal zajímat, jsem chtěl takovouto soutěž vidět na vlastní oči. Bohužel termíny soutěží a hlavně vzdálenost mi to zatím neumožnily. I když jsem si zpočátku dal podmínku, že než si zařízení Skynavigator koupím, chci to vidět v akci, tak Skynavigator k mojí spokojenosti téměř rok vlastním a až nyní se mi podařilo se na soutěž do Švýcarska vypravit.

Bohužel bez letadla, protože jsem musel ještě jimam a auto bylo plně obsazené. To že nemám model mě na místě velmi mrzelo. I přesto jsem na soutěži strávil příjemný půlden a načerpal mnoho postřehů i pro naše létání.

Jak je možné vidět z fotodokumentace, tak letiště je uprostřed polí a pastviny a poblíž dálnice. Travnatá čerstvě posečená plocha nepříliš rovná o rozměrech cca 150x20 m stačí bohatě k poměrně hustému provozu.

Na místě se sešlo k soutěži 17 maket větroňů různých typů s rozpětím 5 až 6.5 m a 3 vlečné modely s motory 160 ccm a rozpětím přes 3m. Létalo se na dvě skupiny a současně pracovaly vždy dva vlečné modely - třetí střídal. Pro celou organizaci a vyhodnocení soutěže stačili pouze dva lidé. Jeden pro registraci a zápis výsledků u počítače a jeden u prahu dráhy pro koordinaci vzletů a přistání. Vše šlo opravdu jako na drátkách. Skupina větroňů byla vyvlekána velmi rychle nahoru. Fronta kluzáků byla uspořádána kolmo na vzletovou dráhu a k rychlému vyvlekání hodně přispěl i krátký návazec, který měl již každý větroň zapnutý v háčku a do něj se pouze zaklesla karabinka vlečné šňůry. Tedy žádné zapínání zdrojů a hledání polohy háčku na startovní čáře, jak to často vidíme u nás, ale pouze cvak karabinkou a jde se nahoru. Po přistání vlečné vždy startér návazec odpojil, navlékl na ruku a piloti si ho posléze vyzvedli k dalšímu letu. Jednoduché a velmi rychlé.

Létal se trojůhelník 500 m (tedy o delší bázi 1000 m) s náletovou výškou 500m. Počasí bylo zpočátku chladnější s velkou a nízkou oblačností a postupně se oteplovalo a vyjasňovalo. V prvních kolech se nalétávaly 2-3 trojúhelníky a s lepšícím se počasím se výkony postupně zlepšovaly až na nejlepší dva lety 5 a 7 okruhů. Celkem se ten den odlétalo 5 soutěžních kol.

Piloti se pohybovali společně s navigátory při letu ve skupině poblíž startoviště tak, aby měli mezi sebou vždy kontakt na domluvu. Mimo vzletu a přistání byla dráha volná. Stále pod dohledem řídícího létání. Pokud šel pilot větroně na okruh a přistání, vždy hlasitě oznámil "přistání" a to byl signál aby dráha byla absolutně volná a vlečné zůstávaly na okruhu dokud nebyla dráha opět volná. Pokud se sešlo na přistání více modelů šlo to podle pořadí hlášení na okruhu - první co nejdál a pak postupně po celé ploše tak aby všichni bezpečně přistáli. Nikdy nevznikl žádný chaos nebo problém. Je to také dáno velkou vylétaností pilotů, kteří svoje modely ovládali opravdu bravurně.

V poledne byla hodinová pauza na občerstvení v prostoru provizorně zbudovaného zázemí, kde se další nelétající kolegové a manželky pilotů postarali o gril, nápoje a další pochutiny. Potom se létalo dál.

Co se týče používané techniky, byly vidět opravdu špičkové větroně od různých výrobců. Techniku 2,4 GHz nepoužíval nikdo a RC soupravy byly Graupner, Futaba a Multiplex nejvyšší řady (pořadí podle počtu). V těchto větroních je tolik serv (až 14), že to ani ničím jiným uřídit nelze. Zdroje vždy zdvojené - klasika i LiPol. Ve většině případů Power boxy.

Mimo soutěž byl také předveden let větroně se zaklápěcím jednolistým elektropohonem.

Organizace létání a vlastní disciplína pilotů na mne udělala opravdu velký dojem. Určitě to bylo také tím, že skupina takto létajících pilotů se navzájem dobře zná a létá tuto soutěž také již nějakou dobu. Prostě to mají jak se říká zmáknuté.

Bohužel z časových důvodů jsem nemohl zůstat až do konce, ale i z toho co jsem viděl a zažil jsem si opět upevnil přesvědčení, že investice do Skynavigatoru nebyla marná a tento způsob létání a soutěžení má určitě budoucnost. Ze soutěže jsem pořídil bohatou videodokumentaci, která určitě bude pro zájemce ke shlédnutí na některé naší akci. Tak snad brzy nashledanou na nějaké soutěži také u nás.

Fotogalerie ze soutěže je zde: www.mybo.ch/14_gps_wittenwil. Výsledky soutěže je možné najít zde: Wittenwil07a.pdf. Popis zařízení Skynavigator a jednotlivých komponent vč.cen najdete zde: www.tun.ch.

(zveřejněno na stránce Létání skupiny GpsTriangl)