Navigační soutěž ve Skutči zrušena

Letěli jsme v dubnu na navigační soutěž do Skutče. Za silného větru jsme ve Skutči sedli. Večer vedení soutěže rozhodlo o zrušení závodů kvůli předpovědi větru na příští den. Rozhodli jsme se ráno velmi brzy vstát a odletět domů, dokud se nerozfouká.

Ráno před šestou už vítr ohýbal topoly za letištěm, na start jsme museli dojet tak, že jeden šel vedle letadla a držel křídlo, aby ho vítr nepřevrhl.

Nejhorších bylo prvních tři sta výškových metrů, než jsme se vzdálili od země. Pásy dotažené co to šlo, tašky s foťáky držet na klíně, aby nelítaly po kabině.

Když jsme se konečně vyškrábali poryvy do bezpečné výšky, pohled na GPS, která ukazovala rychlost ve směru domů jen 30 km/hod, mě trochu strašil. Říkal jsem si, zda vydržím ty pády a zase vyhazování letadla nahoru a hlavně zvuky vycházející z konstrukce letadla několik hodin, když teď po deseti minutách letu toho mám docela dost. Nakonec jsme letem kraba koukajíc do směru letu doprava před pravé křídlo opustili horský terén a let se uklidnil.

Horší to bylo s navigací. V tom zápasu se živly jsme se trochu ztratili a dost pracně jsme se na mapě hledali. V jednu chvíli foukal z boku na naši trať vítr o rychlosti 90 km/hod a tak jsme zápasili o každou stovku metrů, aby nás to nesfouklo úplně z plánované trati. Vůbec se nám nechtělo v té vichřici někde sedat.

Nakonec jsme se doplahočili do otočného bodu, od kterého pokračovala naše trasa částečně po větru (museli jsme oblétávat zakázané prostory) a tak vítr udělal z našeho stroje stíhačku. Normálně letíme devadesát, teď jsme si to nad krajinou hasili sto šedesát!

V Polabí už po vichřici nebylo stopy a zbytek letu byl už jak výlet.

(zveřejněno na stránce Moje zážitky z létání)