Ráno

Sobota. Musím odjet v půl deváté do města, když si přivstanu, mohu na hodinu na rybník!

V sedm už jsem u rybníka. Je bezvětří, hladina je jako zrcadlo. Jsem tu sám a zkouším si různé blbinky, třeba jízdu po jednom plováku. Hlavně však vzlety a přistání. Po půl hodině začalo hodně mírně pofukovat a situace se kupodivu dost změnila. Letadlo nechce po ubrání plynu klesat, nad prostředkem ryvbíka ho vzduch mírně přizvedává, při vzletu musím dávat pozor na směr větru, jinak letadlo najednou prudce zahne. Příčinou asi je, že i při tak malém větru zboku se přizvedne křídlo na návětrné straně a plováky jsou najednou různě zanořené.

Když jsem startoval a sedal bokem na tento slabý vítr a nedržel trvale směrovku, aby letadlo neletělo před dosednutím natočené proti větru, tak to vedlo k tomu prudkému vybočení. Chce to i podržet křídlo n návětrné straně trochu "pod větrem". Dá se to letadlo i utopit, stačí se na ty korekce vykašlat a letadlo najednou uhne a plácne si koncem křídla do vody. Vyzkoušel jsem to několikrát a bez těch korekcí to přistávání i vzlet dopadá na 50% blbě. Samozřejmě vzlet s plným plynem s rozjezdem na pěti metrech to řeší, ale to není žádná pilotáž!

Po těch dnešních asi třiceti přistáních už mi docela jde držet tam trošku směrovky, podrovnávat a korigovat ještě křidélky, strkat křídlo "pod vítr". Pěkně jsem se vyblbnul a domů přijel včas. Dvě mouchy jednou ranou!

(zveřejněno na stránce Létání s Timberem)