S čím létám, s tím létám rád

Uvědomil jsem si teď v poslední době, kdy jsem v krátké době prostřídal různé typy modelů za různých podmínek, jak mě to se všemi baví a hlavně že každé to létání má něco do sebe.

Mluvím o tom v souvislosti s tím, jak sleduji začátečníky při jejich prvních krůčcích i později, kdy už se naučí létat. Drtivá většina vidí opravdové létání jen v létání s modelem s motorem a na letišti. Mnozí neznají nic jiného. Poletování s větroni považují za nevzrušivou kategorii - nudu.

Nekritizuji to. Jen se snažím zalobovat pro to bezmotorové létání, jako naprosto plnohodnotné a plné vzrušení. Jen si zkuste představit, že musíte s vaším motorákem sednout v patnáctimetrovém větru v turbulenci do malého prostoru a když se netrefíte, tak jste v lese za vámi nebo v lomu pod vámi.

Létání s větroni také ve vás jistě probudí soutěživého ducha. Stačí když budete létat dva a jeden z vás se chytí v termice. Uvidíte, že ho hned budete chtít přelétat a vyšroubovat stoupák rychleji a výš. Nebo na svahu za slabých podmínek. Když vy se udržíte ve vzduchu a kolega musí jít pro model dvacet metrů pod kopec.

I u nás v klubu prakticky všichni jezdí jen na letiště prohánět motoráky. Je to asi tím, že plno z nás jsou starší pánové a lézt po kopcích nebo běhat po louce s gumicukem vyžaduje trochu kondici a také trochu sportovního ducha.

Dříve to tak nebylo. Skoro každý v klubu měl motoráka i větroň. Když foukalo na Boule, vytáhli všichni větroně a na svahu bylo vidět třeba 10 letadel najednou ve vzduchu. Když nefoukalo a bylo to v létě přes poledne a byla termika, létalo se v termice. Navečer nastal čas motoráků.

Zkuste i vy létání s větroni v termice nebo na svahu. Uvidíte, že to má něco do sebe.

(zveřejněno na stránce S čím létám)