Sony SEL70200G - stabilizovaný teleobjektiv

Dva roky jsem jako teleobjektiv na Sony a6000 používal bazarový Canon FD 70-210mm / f4 někdy z osmdesátých let minulého století. Objektiv dobrý, se kterým se dá za příhodných podmínek pořídit pěkná fotka, ale s mnohými praktickými omezeními.

Muselo být dost světla, abych udržel krátkými časy nestabilizovaný objektiv, muselo být dost světla, abych mohl dostatečně zaclonit a vyhnout se měkké kresbě, výtěžnost focení byla u objektů pohybujících se proti a ode mne malá, protože jsem nedokázal ručně tak rychle a přesně ostřit.

Stál jsem před rozhodnutím co pořídit. Objektiv 70 - 200 patří do základu vybavení fotografa, když se někde při focení, kde se fotí delšími skly, rozhlédnu, vidím u kolegů fotografů nejčastěji objektivy s tímto rozsahem.

Vylučovací metodou jsem po přečtení mnoha názorů a shlédnutí mnoha fotogalerií došel k objektivu Sony FE 70-200mm F4 G OSS (SEL70200G). Na a6000 to je rozsah 105 - 300. Zrálo to ve mě dva roky, vzpomněl jsem si na svoje bádání nad nabídkou skel vždycky, když jsem nedokázal s manuálnín Canonem něco vyfotit, vždycky, když jsem koukal na monitoru na fotku, která se mi zdála venku na displeji foťáku dobrá, ale doma se ukázala technicky špatná. Po dvou letech jsem se tedy rozhoupal a pořídil tento objektiv.

První testy jsem mohl dělat jen za tmy v ulicích Prahy, fotky spíše triviální, ale hned jsem byl nadšený výkonem ostření i schopností objektivu ustabilizovat delší časy. Ve slabém světle na Karlově mostě jsem se s objektivem se světelností 4 moc nechytal, ale kde byl nějaký zdroj světla, tam se dala pořídit dobrá fotka. Neměl jsem s sebou stativ a tak jsem nějakou fotku "města" ani nepokoušel.

Až v sobotu ve dne za normálního světla jsem si mohl vyzkoušet, jak se se sklem fotí. Úkol hned těžký, pohybující se modely letadel nejsou úplně jednoduchý cíl. První fotky jsou trochu zklamání. Jsou pěkné, ale nejsou tak ostré, jak jsem čekal. Statická scéna je bez chyby, ale pohybující se letadla, to není to pravé. První co mě napadne je pohybová neostrost. Mám kvůli točícím se vrtulím nastaven relativně delší čas (nechci mít na fotkách vrtule "stojící"), ale i když čas drasticky zkrátím, je to pořád stejné, fotky nejsou úplně ostré.

Přemýšlím, čím to může být, a pak mi to docvakne. Mám nastaven režim ostření, kdy foťák a objektiv zaostří při namáčknutí spouště. Pořízení sekvence snímků už proběhne ve chvíli, kdy je letadlo "jinde". Nastavuji tedy režim kontinuálního ostření a z ostřícího bodu ve středu přepínám na sledování objektu. A začíná ten správný rachot! Celá sekvence fotek je najednou ostrá a já s otevřenou pusou sleduji, jak foťák a objektiv dokáže doostřovat letadlo, které proti mě letí padesátkou sedmdesátkou a pohybuje se po celé ploše záběru. Vzpomněl jsem si na Nikona D80, který s počtem ostřících bodů 11 nemohl takto fungovat ani náhodou! Vzpomněl jsem si taky na focení v Modelparku, kdy jsem musel číhat na letadlo, až proletí rovinou, kam mám ručně zaostřeno. Jedna fotka z deseti se povedla.

První focení je tedy spojené s nadšením.

Mám teď teleobjektiv 300 mm se světelností 4 a dobrou kresbou, mám teď portrétní sklo 105 mm s dobrou kresbou, mám sestavu, která dokáže velmi rychle ostřit na rychle se pohybující objekty. A možná s tím půjde dělat i video!

(zveřejněno na stránce FE 70-200 mm F4 G OSS)