16 sekund letu
Vytáhl jsem Foxe jako filmovací letadlo a vymyslel si pokus. Vyložím kameru před křídlo na nosníku.
Nosníkem je laminátová tyčka, kterou přivazuji páskou pod křídlo přibližně v polovině polorozpětí. Na ocas musím dát kus olova, abych udržel těžiště ve vyzkoušené pozici.
Takhle to probíhalo
Po odhozu jsem postupně přidával pravá křidélka až jsem držel plnou pravou a model letěl stále rovně. Zkusil jsem přidat směrovku, ale nic se nedělo. Když byl model už hodně daleko a za mnou se ozvalo kamarádovo "Tak ahoj", posledním zoufalým pokusem je povolit křidélka a pokusit se otočit doleva. To už ale vedlo k otočce doleva přes záda a pád za horizont provázený patřičným zvukovým efektem. Když jsem doběhl na mez pod námi, můj optimismus, jak model rychle najdu a odnesu nahoru, zmizel v nenávratnu. Pode mnou moře šípkoví! Už se vidím, jak tu do noci chodím a hledám, hlavně tu kameru. Zachránil mě Honza, který za mnou přinesl vysílač. Podle pípání vysílače, který hlásil a zase nehlásil slabý signál z přijímače, jsme nahrubo našli, který les šípků by mohl být ten pravý a potom už podle zvuku serv model lokalizovali. Těch několik metrů do hloubi křoví bylo hrozných!
No a příčina katastrofy? Nápad na upevnění kamery odkoukaný od jiných na takovémhle pěnoletu nefunguje, váha kamery na takové páce zkroutí křídlo. To by muselo být křídlo konstrukční, jehož tuhost je vyšší.
(zveřejněno na stránce Létání)