Zamyšlení nad rozšířeným postupem výběru modelu

S nástupem nových materiálů - plastů a EPP zejména - a rozvojem výroby modelů z nich se posunulo uvažování pilotních adeptů.

Dříve si pilot musel model sám postavit tehdy běžnými technologiemi (dřevo, papír a pod.) a před prvním letem modelu přemýšlel, jak to udělat, aby výsledek svého pracovního úsilí nerozbil nebo ještě lépe vůbec nepoškodil.

Naprostý začátečník začínal bezmotorovým modelem mimo jiné i proto, protože to byla cenově i stavebně nejdostupnější varianta.

V současné době je na trhu nepřehledné množství modelů prakticky hotových a mnohé jsou v katalozích prodejců označeny "vhodný pro začátečníka". Mezi modely bezmotorovými a motorovými není nepřekonatelně velký cenový rozdíl. Padla tedy bariéra pořizovacích nákladů na první model - motoráček je možné koupit za příznivou cenu. A co si budeme povídat - 90% procent začínajících se vidí za kniply něčeho z vrtulí.

Hodně modelů se nabízí v provedení "nerozbitný". Jsou vyráběny z EPP (extrudovaný polypropylén) a jejich odolnost je opravdu mnohem větší, než u modelů vyráběných ze dřeva a potahových fólií. EPP se začal před několika lety používat u soubojových svahových větroňů. I přes jeho vyšší cenu se jeho použití vyplatilo při kontaktním létání a častých pádech modelů na zem.

Technologie modelů z EPP se rozšířila do ostatních kategorií. Zejména slow a park flyerů. Tedy malých modelů s elektrickým pohonem. Tady už to s "nerozbitností" není vzhledem k vybavení modelu motorem a akumulátory tak slavné, ale stále platí, že je takový model tolerantnější k nepodařeným přistáním než model klasické konstrukce.

O odtud se odvíjí asi tato úvaha: Neumím létat a tak si pořídím něco, co při prvním letu nerozbiju. Malý EPP motoráček je skladný, nerozbitný. Je to motorák, nějak naberu výšku a potom se uvidí. Když s tím praštím, tak to zvednu a zkusím znova. A tak to budu zkoušet, dokud se to nenaučím.

Skutečnost bývá většinou trochu jiná. Když má pilot to štěstí, že mu jeho model někdo zalétne a vytrimuje, následuje krátký několikavteřinový let, kdy se pilot zuřivým páčkováním snaží udržet model nad zemí. Model končí v zemi. Někdy téměř nepoškozený, ale většinou se něco ulomí. Následuje lepení a další pokusy.

Příčin, proč tomu tak je několik:

• pilot není předem teoreticky připraven a vycvičen - vlastně neví, jak má do řízení zasahovat, kam má letět
• model je malý a z toho plynou nevhodné vlastnosti - menší stabilita, větší rychlost
• model je motorový a z toho plyne nutnost řídit ho v prostoru často bez optického kontaktu se zemí a souvisejícími problémy jak model přivést řádně na zem

Začátečníci. Nebojte se větších modelů. Zkuste jako první model nějaký školní kluzák. I "bez motoru" to pro vás bude určitě zajímavé. Naučíte se model řídit od krátkých skoků těsně nad zemí a budete-li postupovat uvážlivě, obejde se to i bez většího poškození vašeho letadla. Každým letovým dnem získáte cenné zkušenosti. Budete postupně létat dále a výše a během jednoho léta se naučíte létat tak, že motoráka bez problémů zvládnete. Dá se takto naučit létat i samostatně, když nemáte možnost létat v nějaké partě.

Poznámka:
Dost často se povědomí o "nerozbitnosti" přenáší i na modely z EPS (pěnový polystyrén) - například výrobky firmy Flying styro kit. Snad proto, že jsou z "umělé hmoty" a ta má punc odolnosti. Tyto modely však rerozbitné určitě nejsou a pro úplné začatečníky nejsou vhodné kvůli svým letovým vlastnostem.

(zveřejněno na stránce Na závěr k výběru modelu)