Úplné začátky

Létání s rádiem řízenými modely se zabývám od roku 1976.

S modely letadel jsem však začal již dříve. Ale to byly ojedinělé pokusy.

K letadlům jsem měl blízko, protože táta lepil kity a kupoval odjakživa časopis Křídla vlasti a později Letectví&Kosmonautiku. Ty jsem o letních prázdninách u babičky v Dolním Dvoře v Krkonoších pilně čítával. Táta je tu měl ve veliké plechové bedně. Celý měsíc jsem se v ní mohl prohrabovat!

Táta lepil kity, které postupně plnily byt. Než naši přišli domů, postavil jsem si na koberci letiště a s tátovými modely "létal". Když přišli domů, bylo už vše na svém místě.

Dobře jsem si už jako malý kluk všímal, jak máma těžce nese přítomnost letadel na všech skříňkách a tátu hubuje, že se to nedá uklízet. (Z toho jsem se do manželství poučil :-)

Prvním létajícím modelem byl kluzáček z kousku balzového prkénka. První setkání s balzou si dodnes dobře pamatuji. Na prázdninách u babičky jsem se náhodně seznámil s jiným chlapcem na prázdninách. Když jsem byl u něj na návštěvě, pochlubil se několika prkýnky balzy. Očarovaně jsem si prkénka prohlížel. Jedno mi dal a já si z něho udělal stínovou polomaketu větroně, se kterou jsem po zbytek prázdnin běhal po krkonošských loukách. Dobře si pamatuji, jak jsem byl nadšený, když kluzáček překonal na mírně svažité louce několik set metrů.

Později jsem zkusil postavit ze stavebnice model Dana. To byl malý školní větroň. Nikdy se mi nepodařilo s ním kloudně létat. Měl konstrukční křídlo s žebry z překližky a to se při potahování papírem neopravitelně zkroutilo.

Dalším kouskem byl malý gumáček Pinto. Taky ze stavebnice. Ten už létal, ale výkon gumového svazku byl tak malý, že model létal maximálně v horizontu.

Největší úspěch jsem měl s gumáčkem Brouček.

Jednoduchá stavba, trup z polystyrenových výlisků. A hlavně jsem od pana Žolcera z teplické modelářské prodejny Mladý technik dostal použitou závodní gumu. S tou model dokázal nastoupat třeba 5 metrů.

Stále jsem se však se vším potýkal sám.

(zveřejněno na stránce Moje začátky)