Pořiďte si akrobata!

Pořiďte si akrobata! Pořiďte si akrobata i když létáte s větroni, pořiďte si akrobata i když létáte s nějakým Piperem převážně kolečky dolů. Pořiďte si akrobata i když stavíte svoje tetadla, třeba nějaké makety.

Když vám slábnou svaly, pořídíte si činky nebo péra a začnete cvičit. Akrobat je takový pérový silič svalů, ale pro posílení vašich pilotních schopností, posílení vaší pilotní zdatnosti. Pořiďte si nějakou akrobatickou metrovku z EPP a zkoušejte létat základní akrobatické obraty. Uvidíte po čase, jak vám půjde mnohem lépe i obyčejný přemet, který létáte s vaším modelem teď. Nebude to už jen o zatažení za výškovku a po tom děj se vůle boží, budete umět zasáhnout do řízení v každé poloze modelu v přemetu. A naučíte se spoustu dalších věcí!

Důležitá je při pořízení tohoto typu modelu jeho velikost. Uvedu tři velikosti modelů:

Laser 200 je s rozpětím 0.85 m nejmenší, ty větší mají rozpětí 1.0 až 1.1 m. Je mezi těmi modely rozdíl ve velikosti 10 cm, ale jsou to velikostně diametrálně rozdílné stroje. Poznáte to podle jejich hmotnosti a vybavení - výkonu pohonu. A moje rada zní:

Ten malý dvěstě gramový je hříčkou ovzduší, venku si s ním moc nepolétáte, protože málokdy je dostatečně klidné ovzduší, málokdy nefouká vítr. Ty metrové a větší se dají létat i za větru dva tři metry a tedy budete mít mnohem větší šanci trefit příhodné letové počasí. Ty větší ale mají jednu zásadní nevýhodu. Jsou dražší. Ale ty peníze investované do většího stroje se vyplatí, nalétáte s ním více času a "hodinová sazba" tak bude nižší, než u toho lehouše.

Já už mám druhý takový stroj, první (Yak 54) mi vydržel pět let. I teď by se s ním dalo létat, ale už je moc potlučený.

Snažím se s akrobatem zdokonalovat v řízení modelů, drilem získávám návyky. Nejsem žádný soutěžní akrobat nebo 3D letec. Létám základní obraty, snažím se je letět čistě, snažím se je letět v prostoru tam, kde jsem si řekl, že je poletím, snažím se je létat i za větru, abych uměl korigovat snos větrem. Při tom všem se učím koukat na model, vnímat i menší chyby v jeho poloze, které potom zapříčiňují, že model letí jinak, než bych chtěl, učím se koordinovat výchylky všech kormidel, učím se pracovat s energií modelu, učím se pracovat s plynem. Ty návyky potom uplatním i při létání s modely, které akrobatické nejsou.

Koukám při létání na jiné piloty, mám díky Youtube možnost sledovat i "vzdálené" kamarády modeláře, Koukám, jak se svými modely létají, mohu vidět i jejich pokrok v průběhu více let. A u některých ten pokrok moc vidět není. Přistání je náhodná věc někde v okruhu sta metrů, uspořádaný let modelu v jedné výšce stálou rychlostí vidět není, často je evidentní, že nemají letadlo ani vytrimované, že se s řízením trápí. Přemýšlím, proč tomu tak je, srovnávám to s lidmi, kteří začnou létat jedno léto a další sezonu už je radost na ně koukat. Jsou schopni letět rovně, pracují s plynem, přistanou na místě, kde si usmyslí a ještě je radost koukat na let jejich modelu. A je to často tím, že létají také s nějakým takovým tréninkovým modelem, na kterém si zkouší drilují pilotáž. Je dobré učit se pilotovat s modelem, který létá nějak standardně a který je letovými vlastnostnmi přiměřený mým momentálním pilotním schopnostem. S modelem, na kterém se naučím pilotním návykům, na kterém se naučím jeho provozování. Naučím se letadlo zalétnout, vytrimovat, hodnotit podmínky pro létání, poznávat počasí atd. atd. Takovým modelem je dobře vybraný model ze stavebnice. A je dobré nebýt u toho létání sám, ale létat s jinými, abych mohl odkoukat, jak může takový let vypadat. Pořízením dobře létajícího modelu využívám zkušeností jeho konstruktéra, pozorováním a létáním s jinými využívám jejich zkušeností.

Zkuste to i Vy! Pořiďte si nějakou takovou akrobatickou metrovku z EPP a zkoušejte létat základní akrobatické obraty. Uvidíte po čase, jak vám pilotáž jde lépe, budete umět zasáhnout do řízení v každé poloze modelu.

(zveřejněno na stránce Kam dál)