Jedu!

Chtěl jsem z práce trochu dříve, ale nevyšlo to. Než se přes ucpané město dohrabu domů a než naložím auto, je půl šesté. Vyrážím do Krnova.

Můj rozlet brzdí silničáři hned na prvním kilometru. Na hlavním tahu na Prahu se opravují mosty a u semaforů se stojí až 20 minut. Tak jedu jako vždy zkratkou po okreskách. Ale tady se do toho pustili taky a tak se 10 minut koukám, jak se klade asfalt Přes Středohoří jedu v koloně maximálně padesát a tak začínám propadat chmurám, zda do Krnova dnes vůbec dojedu.

V Praze klasicky zácpa a potom už Dé jednička. Sice hustý provoz v obou pruzích, který neustává aní kolem osmé hodiny, ale všichni jedou spořádaně. Cesta ubíhá, kochám se hrátkami světla zapadajícího slunce. Až do 126.km. Brždění, výstražné blinkry a nekonečné popojíždění rychlostí pěšáka. Po dvaceti minutách se kolona dostává až ke zůžení do jednoho pruhu, které je dlouhé asi 500 metrů a zas jedeme. Mohe radost trvá celé 4 kilometry. Brždění, výstražné blinkry a stojíme. Tentokrát totálně. Dostávám od kluků z Krnova (šťastlivci tam už jsou od včera) SMS, že tam na mě čeká pivo.

Využívám pauzy, večeřím, kamionu vedle počůrám kolo, procházím se. Stojíme přes dvacet minut. Když se kolona dá do pohybu, dojíždíme k dalšímu půlkilometrovému zůžení. A potom už to frčí. Brno, Olomouc. Jede se mi dobře, ta pauza na dálnici mě osvěžila. Před Olomoucí jsem trochu dezorientovaný z rozcestníků nad souběžnými několikaproudými silnicemi, ale není tu kde zastavit a tak jedu instiktivně. Potom už mám po pravé straně Svatý kopeček, nalevo za sebou Olomouc. To poznávám. Jedu dobře. Provoz na silnicích prakticky žádný. Posledním autem je autobus v kopci nad Šternberkem. Až za Bruntálem mě nocí předjíždí několik šílených Poláků.

Těsně po jedenácté jsem v Krnově na letišti. Tachometr se zastavil na číslici 462 km. Mirek Hlaváček mi ukazuje míto pro stan a zve mě na pivo, které na mě opravdu čeká. Postavit stan mi trvá chvilku a tak se jdu přivítat s ostatními.

(zveřejněno na stránce Krnovský triangl 2008)