Opěrka
12.10.2005
Jaroslav Pavlík si udělal ke kameře opěrku, která mu zpříjemňuje práci s kamerou.
Před dvěma lety jsem zakoupil digitální kameruJVC.
Delší držení pidikamery jednou rukou je věc téměř nemožná, přesně jak píšete,
po čase ruka povolí a obraz visí na stranu.
Jedině stativ, nebo obě ruce. Jenže to taky není zrovna ono.
Občas je potřeba druhou rukou udělat něco jiného a v tom okamžiku se už obraz houpe.
Viděl jsem zajímavou věc. Vypadalo to jako sklopná opěrka k samopalu.
Krásně to řešilo problém podélné stability, ale příčně to asi nemělo žádný velký přínos.
Navíc to bylo dost nepraktické při točení ve větších horizontálních úhlech
např. právě letícího modelu. Přemýšlel jsem, jak bych kameru nadstavil,
nebo co bych si vzal do dlaně, aby mi sedla a netrčela ve vzduchu,
respektive nevisela pouze v bočním řemínku.
Nakonec jsem po dlouhém experimentování vyrobil to co vidíte na fotografiích.
Moc popisu to asi nepotřebuje.
Materiál dvojka dural, naohýbáno podle tvaru vlastní dlaně,
ke kameře připevněno stativovým šroubem.
Manipulace jednoduchá, přínos neuvěřitelný.
Horizont se nyní drží skvěle. Chvění je i při značném zoomu podstatně menší,
ale co je bomba, je téměř absolutní odstranění houpání obrazu,
kdy křečí stažená pravačka, držící kameru jenom horní půlkou dlaně,
nebyla schopná vydržet.
|
(zveřejněno na stránce Udělátka ke kameře)