První řezání

Tak jsem to přišrouboval ke stolu, vzal odporovou pilu, co jsem s ní řezal ručně, zavěsil na stroj, našel jsem kus polystyrénu a zkusil říznout křídlo.

Musel jsem ještě pořešit nějaké detaily. Pila třeba měla obě ramena otočná. Při ručním řezání každé rameno drží jedna ruka. Na stroji ale žádná ruka není a pila se mi skládala jako pantograf. Musel jse jedno rameno zafixovat v pravém úhlu. Druhou věcí bylo připojení vodičů od transformátoru k pile. Strkal jsem oholené a zakroucené konce vodičů do svorkovnice na pile, teď, když mám ty nové kleště, opatřil jsem konce vodičů dutinkami!

Výsledek prvního řezání hrozný. Mám moc tlustý drát, nebo jedu moc pomalu, nebo to moc žhavím!

Čtvrtý pokus už vydal docela pěkné křídlo. Ruční řezání podle šablon je proti tomu, jak to jede stroj, hrozně hrubá záležitost. Stroj jede krásně stejnoměrně. Jen to bude chtít zmáknout parametry řezání pro různé materiály a hustoty materiálů.

Budu mít problém s nastavováním proudu do drátu. V tom černém kanystru mám trafo a u něj tyristorovou regulaci. Jeden zoubek pootočení kolečka na regulaci dělá dost velký skok. A hlavně bez měření mám problém s opakovatelností nastavení.

To trafo to je taky historie. Vzniklo, když jsem byl kluk. Rok cca 1980, chtěl jsem řezat odporovým drátem, ale tehdy se nedaly koupit kombinačky, natož trafo požadovaných parametrů. Můj táta sdělil problém svému kamarádovi a ten na to, že když se trafo nedá koupit, tak že si ho s jeho pomocí vyrobím! Byl jsem v devítce, koukal jsem na něj jako puk. Provedli jsme výpočet, tedy já jen jak cvičená opička počítal na kalkulačce vzorečky, pak jsme šli k němu do garáže, kde měl různé transformátorové plechy a smaltované dráty různých průřezů, a trafo jsme namotali. A funguje dodnes! Inženýr Jirásek.

(zveřejněno na stránce Oživení stroje)