Poprvé v ruce

Jsem profesí "počítačník", k technice i k elektronice mám blízko. Jsem zvídavý, ale už nejsem takový hračička jako dříve a dívám se na věci více kriticky a vážím, zda mi neberou příliš mnoho času mého života. A tak, když jsem viděl, že dorazil "můj" nový telefon, byl jsem nejen zvědavý jako technik, ale byl jsem zvědavý, co mi takový telefon přinese, co mi vezme.

Když jsem se dozvěděl, jaký typ telefonu dostanu, věnoval jsem hodinku průzkumem na internetu, abych se dozvěděl, co uživatelé telefonů řeší, čím žijou, kde jsou nějaké relevantní zdroje informací. Když jsem tedy telefon držel poprvé v ruce, byl jsem už trochu připraven.

První, co je třeba udělat, je dát telefon na nabíječku. Překvapilo mě, že je telefon opravdu hodně teplý, ale už jsem byl poučen, že to je jen ponejprv. Poučen jsem byl ale i o tom, že telefon nevydrží na baterku jet déle než den. To je první "otročina". Znamená to opravu se starat o to, abych měl s sebou všude nabíječku, shánět všude zásuvku, myslet na to Trošku to vykupuje možnost nabíjet z konektoru USB třeba u počítače. To není zařízení pro "outdoor"! To, že bych s telefionem navigoval celý den a třeba ještě v mrazu, to asi nepůjde.

Prolétl jsem návod, trochu jsem se seznámil s manuálem, trochu se vyptal kolegy, který už stejný telefon má nějaký týden. Oproti běžnému telefonu je zde o mnoho více voleb a nastavení než Kontakty, Zprávy, Organizér, Média. To není ale na jeden večer. V prvních chvílích jsem si jen vyzkoušel a naučil se ovládání telefonu přes dotakový displej a tlačítka. Překvapila mě čitelnost displeje. Na blízko už nevidím moc dobře, ale tady na tom telefonu zvládnu ještě akce, které jsem na jiných telefonech zvládal už jen s brýlemi na očích. Zklamalo mě ale, že při spoustě zadávání jsou písmenka zbytečně malá a nedají se zvětšit.

Legrace nastala, když telefon odpoledne poprvé zazvonil. V tramvaji. Ha, příchozí hovor. No ale jak zvednu sluchátko?

(zveřejněno na stránce Mám chytrý telefon)