Fotografování z letadla

Fotografování z letadla má svoje specifika a je to poměrně náročná disciplína.

Na záběrech fotografa na sedačce F-18 skupiny Blue Angels si každý všimne připravených blicích pytlíků na fotografově stehnech. Když si to člověk vyzkouší na vlastní kůži, vidí v takovém videu další věci.

První je to, že se vše odehrává ve vysokém tempu. Poloha letadla vůči objektům na zemi i vůči jiným letadlům se rychle mění, okamžiky pro správný záběr jsou opravdu mžiky a na přípravu na další záběr je hrozně málo času. A málokdy je možné na záběr nalétávat znovu.

Druhá věc je malý prostor pro práci. Ve videu je vidět, jak fotograf dlouhým objektivem dělá záběr do boku a kouká přitom do hledáčku. To zpravidla v menším letadle nejde, plexisklo kabiny máte běžně tak blízko hlavy, že se mezi vaši hlavu a překryt kabiny fotoaparát s teleobjektivem nevejde. Další věc je, že kabina je přizpůsobena pilotování a když si chcete vézt sebou další objektivy, baterky a podobné věci, které fotograf běžně sebou tahá, nebývá pro brašnu moc místa ve vašem dosahu a manipulace s těmi věcmi není ve stísněném prostoru jednoduchá. V letadle vám taky nesmí nic upadnout.

Těžké je to taky čistě z fotografického pohledu. Jde o velké rychlosti, vše se pohybuje a tak je to zápas se světlem o ostrou fotku. Světelné objektivy, krátké časy, vyšší citlivost. A ještě je před objektivem to plexisklo kabiny.

A i ty blicí pytlíky nejsou od věci. Mě se v letadle normálně špatně nedělá, přežiju i silnou turbulenci, ale mám třeba vyzkoušené, že když budu dělat sérii snímků otočený šikmo dozadu, tak mi žaludek hodně ztěžkne. Zatím jsem to vždycky ustál a vyřešil to proud vzduchu z větracího okénka.

(zveřejněno na stránce Fotografování z letadla)