Za obtížných podmínek

Natáčel jsem s kamerou Hawkeye Firefly 6S za obtížných podmínek. Když jsem s kamerou létal na svahu, byly těžké světelné podmínky a let modelu byl značně neklidný. Jak se kamera v takovém případě chová?

Kamera je pevně upevněná k modelu ve zvolené poloze. Prakticky od prvních okamžiků letu je vidět, jak se konec křídla, který je v záběru kamery, pohybuje sem tam. To je důsledek činnosti gyra v kameře a stabilizace obrazu. Kdyby kamera neměla stabilizaci gyrem, pohyboval by se celý záběr tak jako ten konec křídla. Dojem z letu by byl dramatičtější, zmítání modelu v turbulenci by divák více vnímal, ale nějaký záběr krajiny bych nedokázal za těchto povětrnostních podmínek udělat. Stabilizace gyrem je super!

Světelné podmínky byly obtížné. Situace, kdy je záběr rozdělen na několik vodorovných oblastí vyžadující diametrálně jinou expozici, je pro automatiku těžký oříšek. Tmavé šedé mraky nahoře, pod nimi prosvětlená krajina na horizontu, pod tím tmavé lesy. Kamera tak musí řešit velké rozdíly, v záznamu čas 1:10 - 1:30 například. V takovém záběru změna clonění moc nevadí, divák vnímá spíše pohyb letadla v prostoru. Když ale kamera kouká na krajinu jako třeba v čase 3.35, změna clonění v rytmu kývání modelu je nepříjemná a těžko se s tím ve střižně něco dělá. V čase 4:20 je tento jev dobře patrný. V 5:50 změny clonění znehodnocují docela pěkný záběr. Automatika expozice reaguje příliš ostře, lepší by byla změna clony pomalejší.

(zveřejněno na stránce Hawkeye Firefly 6S - Poznatky)