Konečně letím rovně

Dnes jsem si řekl, že se budu věnovat rodině. Po návratu z výletu, hned jak vejdu do svého kutlochu, padne můj zrak na Blade. Vždyť mám nabito!

Za 5 minut už sedím v autě a mířím za Srbice. Je naprostý klid, slunce je ještě kousek nad horami. Soustředím se chvilku a potom startuji s předsevzetím, co nejčistěji zalétat základní akrobatické obraty.

Motor mi připadá živější než minule. Že by nabití na 7.4V místo na 7.2V hrálo takovou roli? Snažim se používat menší výchylky a nechat model více letět. Let je pohlednější. Mezi obraty už letím rovně. Dokonce se mi daří i docela pomalý výkrut. Jen s tím plynem se vždy zapomenu.

Další zkouškou je pro mě půlpřemet z letu na zádech směrem k zemi z výšky nějakých 4 metrů. Je to děsný pocit, ale tady je alespoň tráva. V tělocvičně proti parketám - hrůza! Podařilo se.

Nalétal jsem zase 20 minut. Stopky pověšené na plyn napočítaly 17. Model ještě letí, ale neodlétne už z visu nahoru (z pokusu o vis!). Jedu spokojený domů.

(zveřejněno na stránce Letání)