Poprvé v rukou majitele 
Jedeme s Mirkem na letiště na jeho první létání s EasyStarem.
Vysvětluji Mírovi základy obsluhy modelu. Poletíme nejdříve na kabelu instruktor-žák. Ne že by to pro první skoky s EasyStarem bylo třeba, ale chci Mírovi ukázat, jak to funguje.
Nejdříve ale ukazuji Mírovi EasyStara v letu, aby viděl, jak se model chová a že stačí letět na malý plyn.
Václav to komentuje slovy, že to moc pěkně lítá a že to je mnohem lepší, než Focus. To už je druhý člověk, co to takto komentuje.
Potom už letíme spolu. Jenom model hodím, zapnu motor a předávám řízení. Míra letí!
Drží výšku, i v zatáčkách nepadá ani nestoupá. Jen rovně neletí.
Vysvětlujeme si, že se bude snažit o přímý let podél dráhy a na konci se vždy otočí do protisměru a poletí zase rovně.
To, co jsem si myslel, že mu bude dělat problémy,
tedy držet přiměřené otáčky (cca 1/3 plynu) mu problémy nedělá.
Evidentně motor slyší a správně s plynem pracuje.
Prostor letiště mu je ale skoro malý. Zatáčky létá jak s Jumbo Jetem 
Prstíky na kniplech se mu trochu klepou a já, jak mám při tomhle létání čas,
jsem si vzpomněl, jak se mi poprvé a později u prvních letů s modely se spalovákem třásly nejen prsty, ale i kolena
Druhý let už si řídí Míra celý sám. Háže si model sám a celkem zdatně poletuje. Jen ten prostor! Trochu Míru buzeruji a nutím ho zase létat přímé lety podél dráhy. Postupně se do toho dostává. Vystřihne i krásné přistání s dojezdem na krátké trávě.
Poslední let dostává Mirek za úkol točit ostré třistašedesátky a snažit se držet výšku. To už vyžaduje nějakou koordinaci kormidel. A Mirkovi to jde a dokonce citlivě manipuluje s plynem.
Baterka má pořád sílu, ale Mirek už je po půlhodině poletování trochu unavený. Přistání se mu nevedou a končí hodinami a hlavně v neplánovaném místě. Ale jinak dobrý!
(zveřejněno na stránce Multiplex EasyStar)