Letové vlastnosti

EasyStar je opravdu model pro úplného začátečníka. I pro toho,kdo nemá k sobě nikoho, kdo by mu v prvních krůčcích na louce pomáhal. Model totiž letí prakticky sám!

Když je těžiště nastavené podle návodu a kormidla v neutrálu, stačí ho hodit jen tak bez motoru a on poletí pěkně nad loukou sám. A daleko!

Model zdatně klouže. I přesto, že má na pylonku tu tlačnou vrtulku.

Start modelu je nezáludný. Hod nemusí být razantní. Nemusí se s modelem běžet. Přiměřeně siný hod pošle model do vodorovného letu a je plno času "chytit se kniplů". Model začne klesat až po přibližně dvou vteřinách. Letí opravdu sám.

Model letí v horizontu s malým výkonem motoru. Začátečník si může dát trochu větší plyn, aby byla trochu rezerva v rychlosti. Na plný plyn se nekoná žádné razantní stoupání. Model letí o poznání rychleji, ale výšku nabírá pomalu. Hotliner to není. Po zastavení motoru přejde model bez nějakého houpání do kluzu. Model je opravdu velmi velmi hodný.

Model nejde nějak "univerzálně" vytrimovat. Běžící motor stáčí model doprava. Vytrimujete-li směrovku pro přímý let s motorem, bude model zatáčet v kluzu. Vytrimujete-li ho v hluzu, bude vám zatáčet v motorovém letu. I trimování je pohodové, protože i když sundáte na chvíli prsty z kniplů, letí model dál spořádaně a přesunutí trimu do jiné polohy se projeví "měkce".

To, že model letí skoro sám, může jeho pilota i nepříjemně zaskočit. Když se třeba pilot nedokáže udržet v přímém letu proti větru a model je po větru unášen dál a dál. Malý model se vzdaluje a zmenšuje opravdu rychle a brzy se stává pro pilota nečitelným. Zvlášť, když pilot ještě nemá zažité "čtení" modelu ve vzduchu. Pomůže jednoduchý zásah do řízení. Vypnout motor a plnou výchylkou směrovky uvést model do sestupné spirály. Model náraz do země přežije a i kdyby se něco zlomilo, je to lepší, než aby model uletěl.

Model se udrží i v termice i na svahu. Bez problémů se s ním dají točit i ostřejší zatáčky a létat na menším prostoru. Tedy i točit nějaký stoupák nebo létat někde na malém svahu. Nezkušeného může zaskočit rychlé stoupání modelu v termické bublině. Model je stabilní a tak nerozhodné zásahy do řízení nezabrání jeho stoupání. Je třeba razantně potlačit a odletět z místa stoupání.

Akrobat to žádný není. Na přemet se musí opravdu hodně rozjet nebo ho dělat s přidaným plynem. Dá se s ním zaletět "skorosouvrat". Zaletět výkrut (tak, jak to jde s jinými modely při plné výchylce směrovky) s EsyStarem nejde. Jeho ušatost to nedovolí.

Jeho kluz může být někdy na škodu. Třeba když ho pilot namíří na přistání někam k domu nebo ke stromům a špatně odhadne, v jaké výšce přiletí. Hrozí potom srážka s překážkou nebo přistání někde v roští. Model lze bez následků "přibít" k zemi. Tedy rázně potlačit a dotlačit model až na zem. Tvar přídě trupu, motor až za křídlem a materiál modelu, to vše umožňuje takovéto řešení.

Aby mělo létání s takovým modelem smysl, měl by si jeho pilot klást nějaké úkoly. Základním úkolem je naučit se létat rovně a držet výšku. Když totiž poletujete s takto stabilním modelem náhodně sem a tam pořád v zatáčce, model se sám tou zatáčkou stabilizuje. Zkuste ale letět sto stopadesát metrů rovně a pořád ve stejné výšce! To je o poznání těžší. A až si odbydete nějaké lety za bezvětří, zkuste si ty přímé lety po větru a proti větru. Zase uvidíte, že to úplně jednoduché není. Dalším úkolem je přistát na zvolené místo. Stačí dát si na louku kapesník a snažit se přistát k tomu kapesníku. Dalším úkolem je přistát tak, aby křídla byla rovnoběžně s terénem a přistání co nejměkčí. Atd. atd. A hlavně nelétejte v jednom kuse moc dlouho. Lepší, než jeden půlhodinový let, je udělat tři čtyři kratší lety.

Adept pilotního umění, který zvládne létání s tímto modelem, by měl mít na paměti, že je úplně na začátku své pilotní kariéry. Tento model výborně poslouží k získání základních dovednosti ovládání modelu rádiem, pilot se naučí vnímat pohyb modelu, naučí se orientovat v prostoru, naučí se pozorovat prostředí kde létá, počasí a hlavně získá základní sebevědomí, že "to jde"! Zbaví se nervozity.

Model je i zajímavé náčiní pro zkušené piloty na "takové to večerní blbnutí". Dá se s ním létat i ostře, nízko, mezi překážkami a když to nevyjde a model do něčeho praští, tak neublíží. Fantazii se meze nekladou a tak jsou k vidění modely s křidélky, se stříďaky atp.

(zveřejněno na stránce Parametry a vlastnosti)