Slow motion v praxi

Když konečně nastalo světlo, zkusil jsem si super slow motion se záznamem 960 snímků za vteřinu znova, byť jen v improvizovaných podmínkách.

Super Slow Motion je režim, kdy se dá natočit předem zvolená scéna, krátká scéna a na jedno zaostření. Zkusil jsem lyžaře jedoucí proti mně a ve vzdálenosti, aby se po celou dobu snímání udrželi v rozsahu hloubky ostrosti. Neměl jsem stativ, ale to pro tento pokus moc nevadilo. Výsledek je lepší, než moje dřívější pokusy, protože svítilo slunce a světla byl dostatek, ale při koukání na výsledný záběr jsem si uvědomil, k čemu je tato technika vhodná, či spíše k čemu se nehodí.

Uvědomil jsem si, že v takovémto záběru je hodně vidět nižší rozlišení. Motivů, na které se může divákovo oko v záběru zaměřit, je mnoho a jak zabírají malou plochu záběru, je viditelná hrubost rozlišení. Snímaný motiv - děj musí být zabíraný v mnohem větším detailu.

Uvědomil jsem si také, že snímání 1000 snímků za vteřinu se hodí pro opravdu rychlé děje, že pozorovat třeba pohyb lyžaře jako v tomto příkladu je o ničem, je to nuda. Na to by stačilo zpomalení dejme tomu na polovic či na čtvrtinu.

(zveřejněno na stránce Slow motion)