Slow motion v praxi

V sobotu jsem chtěl zkusit natočit nějaký modelářský provoz. Vyrazil jsem směr Modelpark u Suché, ale jen pár metrů cestou dolů z hor jsem vjel do mlhy a to co jsem viděl předtím, nedávalo žádnou šanci, že by se v Modelparku létalo. Letiště bylo hluboko pod horní hranicí mlhy.

Otočil jsem auto a jel zpátky do hor. Zase jsem vyjel z mlhy, přejel jsem sedlo Středohoří, ale na jižní straně Středohoří vidím pod sebou zase jen mlíko až k Řípu. Vzpomněl jsem si ale na Karlovu hlášku, že ráno létal na letišti Lužice a tak jsem auto stočil k západu a jel směrem na Most. A skutečně se asi po deseti kilometrech přede mnou z mlhy vyloupla Bořeň a za ní panorama Krušných hor. A na letišti se létalo!

Za úkol jsem měl jen zkusit si vodění kamery a zjistit, jak bude vypadat záznam v poněkud pošmourném počasí. První problém, na který jsem narazil, bylo zimní oblečení. Moje. Při držení kamery musím při zvedání kamery pro záběr nad sebou překonávat tah rukávů bundy i svetru. Držet při tom kameru klidně se ukázalo těžké a spousta záběrů z ruky vyšla hodně rozhýbaná. Ze stativu to bylo ok, ale ze stativu jsem zase nedokázal pokrýt pohyb modelů v celém prostoru.

Na to, jak bylo málo světla, dopadly záběry dobře. U starších typů kamer bylo třeba zvednout zisk, s tím se objevil v obraze šum a ostrost obrazu šla do háje. Stajně tak šla do háje barevnost. Tady jsou záběry ostré a barvičky zůstaly. Vedení kamery musím ale zlepšit, Jirka Štěpánský - airservicemen můj vzor!

(zveřejněno na stránce Slow motion)