Poznámky

K setkání v Annabergu mám několik postřehů.

Pořadatelé se snažili o co největší bezpečnost. Starty a přistání dirigoval startér, který si hlídal i průchod lidí po cestě před prahem dráhy. Někdy byl na můj vkus až moc opatrný, když zdržoval start vleku kvůli modelu, který ještě dvě tři minuty kroužil nad plochou. Smysl ale jeho přítomnost měla. Piloti si létání organizovali sami podle chuti a startér udržoval na ploše nějaký systém.

Jak bylo řečeno, létalo se podle chuti. Piloti postavili větroň do fronty a postupovali s ním k místu startu. Kdo chtěl, letěl jednou, kdo chtěl, letěl třeba pětkrát.

Vysílače se mezi lety odevzdávaly. Při vyzvedávání vysílače se obsluha přesvědčila, zda je kanál volný a k vysílači vydala kolík s kanálem. Přítomní piloti mi připadali jako odpovědní a tak je možná odevzdávání vysílačů zbytečné. Stačily by kolíčky. Pořadatel ale musí počítat s tím, že může přijet kdokoli a tak pro zajištění bezpečnosti tento systém akceptuji.

Vlečných bylo více a většinou vlekali alespoň dva vlekaři. Nebyl problém si dostatečně polétat. Větroně ve frontě na start rychle postupovaly.

Celé dva dny od začátku létání do konce bylo létání neúnavně komentováno. Komentátor se snažil podat dostupné technické informace o modelech, řekl něco o pilotech, komentoval lety a pokud se dělo něco atraktivního (přistání do pole, akrobacie atp.), dokázal z toho udělat malou šou. Základní informace opakoval několikrát za den, aby i nově příchozí byli v obraze. Podle reakcí diváků soudím, že takový komentář má smysl.

Dost pilotů létalo s vysílači Multiplex. Tyto vysílače používali nejen piloti větroňů, ale byly s nimi řízeny i velké vlečné s benzíňáky.

(zveřejněno na stránce Annaberg 2007 - Poznámky, videa, fotografie)