Příklad

Když mi bylo dvacet, lepil jsem epoxidem v malé nevětrané dílně, laminoval jsem tam, všechno matlal rukama, žádný problém jsem neměl. Rukama mi prošlo několik kilogramů pryskyřice, stokrát jsem kapal tvrdildo do pryskyřice, stokrát jsem si myl ruce acetonem od zbytků pryskyřice. Pak najednou po několika letech, kdy jsem ničím nechráněn pracoval s epoxidovými pryskyřicemi, jsem v noci otekl tak, že jsem ráno ani veviděl přes napuchlá víčka, všechno mě strašlivě svědilo, týdny jsem běhal po doktorech, než jsem se dal dohromady. Od té doby nemohu ani projít prostorem, kde zrovna někdo pracuje s epoxidy.

Jako příklad uvádím sérii fotografií, jak po létech prožívám svoji alergickou reakci na epoxidovou pryskyřici.

1. den

Večer rozdělávám trošku epoxy v malém kalíšku a laminuji cca 1 dm2 tkaniny. V dílně jsem půl hodiny.

2. den

Ráno se probouzím oteklý v obličeji. Jedno víčko mám půl centimetru tlusté. Svědí mě kůže na všech možných i nemožných místech těla!

Odpoledne:

Vypadá to, že alergická reakce ustupuje.

3. den

Ráno vypadám mnohem hůře než minulý den. Na jedno oko vůbec nevidím. Mám oteklé boltce, rty.

Dopoledne vyrážím k lékaři na injekci kalcia. Za půl hodiny vypadám lépe:

Po další injekci vypadám ještě lépe:

Tak jak polevily otoky, nastává hrozné svědění. Svědění je opravdu nesnesitelné. Na noc se tlumím antihistaminiky.

4. den

Probouzím se zblblý prášky. Je sobota a spím do oběda. Po obědě jdu ven na studený vzduch, ten mi dělá dobře.

Na létání není ani pomyšlení a do dílny se bojím.

5. den

Připadá mi, že se nikdy pořádně neprobudím. Prášky, které údajně nemají mít žádný vedlejší vliv, ze mě dělají polospícího ignoranta. Je neděle a naštěstí absolutně neletové počasí. Po obědě jdu ven a drobný déšť je pro mě skvělé počasí. Alespoň na chvíli mě opouští nutkání všude a pořád se drbat.

Zdálky už vypadám zase jako člověk. Zblízka to je horší. Žena tomu říká "sloní oko" - kůži na místě otoků mám vrásčitou jak stopadesátiletá stařena, loupu se a obličej mám celý křivý. Žena mi ríká "příšero" a já, když se kouknu do zrcadla, se tomu ani nemohu bránit.

První pomoc je pro mne vždy koňská injekce kalcia, ale následky setkání s pryskyřicemi trvají vždy mnoho dní. Otoky, šílené svědění. Za ta léta jsem na sobě vypozoroval, že kritická je fáze míchání složek pryskyřice a prvních cca 10 minut tuhnutí. Dělám proto tyhle práce venku, dříve za panelákem, dnes v místnosti, ve které zajistím protahování vzduchu. Rukavice a dlouhý rukáv, zpočátku nemohu strkat hlavu někam těsně k výrobku. Po deseti minutách mohu hlavou blíže, ze směsi už se asi neuvolňuje tolik složek, které tu alergickou reakci způsobují. Protože to potřebuje tvrdnout za nějaké minimální teploty, je pro mě místnost, ve které díl nechám na deset dvanáct hodin tabu. Bohužel mě vadí i ty pětiminuťáky a oprava na louce je pro mě taky riziková.

Příběhy podobné tomu mému jsou mezi lidmi dost časté a znám i lidi, kteří mají zdraví trvale poškozené. Poučení z toho je, že když mi to teď nic nedělá, neznamená to, že to na mě nepůsobí.

(zveřejněno na stránce Příklad)